Pliska a Preslav

Možná vám tyto dva názvy nic neříkají. Nebo se tak maximálně někomu vybavuje značka brandy...

A tušíte, co jsou doopravdy Pliska a Preslav? Ne, nemám v úmyslu zkoušet vás z dějepisu a zeměpisu.

Místa, kde jsou zachovány archeologické pozůstatky prvního bulharského hlavního města, patří mezi energeticky nejsilnější v zemi.

Pro více informací pro zvědavce doporučuji Dějiny Bulharska, které napsal pan profesor Jan Rychlík s kolektivem, a kterou používám jako hlavní zdroj.

Dobře vím, že je Bulharsko pro většinu z vás velká neznámá. Možná nevíte, že do konce 14. století to byl jeden z nejmocnějších států v Evropě. A jestli jste aspoň trochu zvědaví nebo si chcete rozšířit obzory, zůstaňte se mnou. Ráda vám to povím a možná se budete cítit jako malé děcko, kterému povídají pohádku. Vždyť to je opravdová pohádka. Stala se kdysi dávno...

Ta pohádka v Plisce a v Preslavu ožívá a tady to bude jen o zběžnou představu, abyste si mohli dát do souvislosti to, co tam uvidíte. Stalo se to v bulharských zemích, v době, kdy v nich sídlili Slované a Bulhaři se teprve tam dostali. Dnes jim říkáme Prabulhaři nebo Protobulhaři.

První zmínky o nich jsou ze 4. století, kdy žili severně od Kavkazu. Pravděpodobně pod nátlakem Hunů ke konci 4. století migrovali na jih do Arménie a za dalšího půl století jejich migrace pokračovala dál do stepí Předkavkazí, severně od Azovského moře.

Východořímský císař si je v druhé polovině 4. století povolal na pomoc, a na rozhraní 4. a 5. století podnikly bulharské kmeny několik nájezdů do Thrákie. Tak se někdy ve 4. století Prabulhaři poprvé dostali na Balkán.

Již ve své pravlasti se kvůli vzájemným rozporům Bulhaři rozdělili na dva kmenové svazy. To využíval císař Justinián I, aby je poštval proti sobě. V důsledku toho se jeden z prabulharských kmenů spojil se Slovany, ve druhé polovině 6. století překročili Dunaj a vtrhli na Balkánský poloostrov. Následovaly další zvraty a oba kmeny dlouho válčili mezi sebou, až byly natolik oslabeny, že se nedokázali bránit novým kočovníkům z východu – Avarům.

O tři století později, po bouřlivém a nestabilním období, kdy byli rozděleni na dva kmeny, a po dlouhých válkách, spojenectví se Slovany a vpádech na Balkánský poloostrov, chán Kubrat na začátku 7. století založil mocnou bulharskou říši, vlastně první prabulharský stát Veliké Bulharsko neboli Onogurie, rozprostírající se ve stepích mezi Dněprem, Dněstrem, Azovským mořem na severu a Černým mořem na jihu. Po smrti chána Kubrata došlo k oslabení státu a říše se rozpadla na tři části.

Hlavní rolí chána Kubrata spočívá v tom, že sjednotil východní Bulhary a s byzantskou pomocí se zbavil i avarské nadvlády. Založením první bulharské říší dává jako první podnět k budoucí trvalé bulharské státnosti. Následně to vyústilo v existenci Dunajské a Povolžské Bulharsko. V oné době toto spojenectví nebylo moc pevné a rychle se zhroutilo bezprostředně po jeho smrti. Nebylo to výsledkem nějakých slabostí samotného Kubrata, ale spíš kvůli specifikům veřejných vztahů Prabulharů, kteří jako většina kočovných národů, měli blíž k rodovému a kmenovému uspořádání, než k jednotnému státu.

Skoro jak v pohádce, chán Kubrat měl 5 synů. Před svou smrtí jim moudře radil, aby byli jednotní, aby se tak lépe bránili proti jiným národům. Oni ale záveť svého otce nedodrželi a neustáli nájezdy Chazarů. Rozhodli se, že se rozdělí a každý z nich povede část svého národa v hledání nového území jiným směrem.

Část Protobulharů zůstala a podrobila se Chazarům. Další část z nich se pod vedením Kotraga vydala na sever po řece Volze až k jejímu soutoku s Kamou. Usadili se tam a založili nový stát, Povolžské Bulharsko, s hlavním městem Bulgar, který existoval do 13. století.

Nejmladší Kubratův syn, chán Alcek, se vypravil na západ. Po dlouhé cestě a těžkých bitvách se část z nich dostala na území dnešní jižní Itálii, kde dodnes existuje město Čele di Bulgeria. Přesto, že postupně přijali italštinu jako svůj jazyk, bulharští šlechtici neztratili povědomí o svém bulharském původu a zachovalo se to i u jejich potomků dodnes.

Další část Prabulharů se pod vedením chána Asparucha dostala na Balkán. O nich je tady řeč. Jejich cesta byla také těžká a mnoho z nich ji nepřežilo. Jejich usazování na Balkáně trvalo skoro 10 let. Chán Asparuch projevil velké diplomatické, politické a vojenské schopnosti a uzavřel vojenské spojenectví se sedmi slovanskými kmeny, které uznali jeho svrchovanost. Po jedné porážce v roce 681 byla Byzanc donucená požádat o mír a podepsat dohodu, která je v podstatě považována za vznik Bulharského státu.

A už jsme u toho, proč tady ta historická retrospekce. Právě jsme se dostali k Plisce, která se stala prvním bulharským hlavním městem. Cesta Prabulharů k ní trvala přes 350 let, byla těžká a plná zvratů, velkých vítězství, velkých utrpení a velkých ztrát. Vedla přes Velké Bulharsko a byla součástí velkého stěhování národů...

Takže jděme na procházku do Plisky a Preslavi! Jestli máme sledovat chronologii, nejdřív do Plisky. Máme k tomu další padný důvod. Možná v celém Bulharsku nenajdeme jinou, tak citelnou českou stopu. Byla to velká životní láska Karla Škorpila, který se v Bulharsku ctí jako zakladatel bulharské archeologie.