BULHARSKÉ HORY

RILA

Už se vracíme na sever k Rile, a tím ukončíme našeho krátkého průvodce Rilo-Rodopským masivem.

Pohoří Rila je ideálním místem jak pro turisty se středně vysokými nároky, tak i pro horolezce. Cesta pro turisty není nijak náročná, ale pokud se pro turistiku v Rile rozhodnete, musíte být připraveni na studené počasí, a pokud hrozí déšť, je třeba cestu zvážit, protože ten je zde většinou opravdu velmi hustý a silný. Cesty jsou poměrně dobře značeny, v horách je i řada turistických chat.

Rila je nejvyšším pohořím na Balkánech a v celé východní Evropě se svojí nejvyšší horou Musalou (2925 m). Centrální část Rily je chráněna jako Národní park Rila. Původní jméno pohoří pochází z thráckého jazyka – Dounkas a znamená „místo, kde je hodně vody“, pozdější, také thrácké jméno znělo Roula, ale Slované ho v 5. století přejmenovali na Rilu, což znamená také „mnohovodní pohoří“. Pramení zde velké řeky, tekoucí do Egejského moře – nejdelší bulharská řeka Marica prameni z Maričiných jezer, jižně od Musala, a Mesta odvodňuje jihovýchodní svahy Rily. Na sever k Dunaji a pak do Černého moře teče Iskar. Součástí vodního bohatství je okolo 200 ledovcových jezer a minerální prameny v podhůří (Baňa, Sapareva Baňa, Dolna Baňa, Kostenec atd.).

Rila je součástí geologicky nejstaršího území Balkánu. Základním stavebním kamenem v horách je žula, a také mramor, krystalické břidlice a další, vzniklé během prvohor (před 250 mil. lety). Byla dvakrát zaledněná, alpínský reliéf se zformoval během poslední doby ledové (před 10–12 tisíci lety). Nad 2100 m ledovce razantně změnily původní reliéf – vytvořily ostré vrcholy, cirky a hluboká ledovcová jezera, skalní věže, výrazná ledovcová údolí, morény a další typické ledovcové útvary.


Rila se dělí na 4 části – Východní, Střední, Severozápadní a Jihozápadní. Nejvyšší a největší je Východní Rila tvořená hřebenem Musaly. Týčí se zde 11 nejvyšších vrcholů pohoří – Musala, Malka Musala, (2902 m), Ireček (2852 m) a další. Jeden z nich – Mariški  čal – představuje hlavní rozvodí Balkanského poloostrova, mezi povodími řek Iskar, Marica a Mesta. V této části jsou jezerní skupiny Musalenski, Maričini, Ropališki, Jakorudski jezera a další. V Musalenské skupině je Ledové jezero, které je svou výškou 2.709 m nejvýše položeným jezerem Balkánu. Na Musala se nachází nejvyšší meteorologická stanice v jihovýchodní Evropě. V této části ve výšce 1350 m n.m., v severním úpatí Musaly, leží nejstarší a největší horské bulharské turistické středisko Borovec, kde jsou skvělé podmínky pro zimní sporty.

Střední Rila  je nejmenší částí Rily (desetina plochy), a má nejvýraznější alpínský ráz. Tvoří ji dva hlavní hřebeny – Skakaviški a Rilecki, rozděleny údolím řeky Rilska. Spojuje je vrchol Kanarata (2691 m), nazývaná „pupík“ Rily. Nejvyšší vrcholy zde jsou Černa Poljana (2716 m), Rilec (2713 m), Josafica (2697 m), Aladža slap (2684 m), Vodnija čal (2683 m). Střední Rila je známá ledovcovými jezery – Ribni, Prekorečki, Mermerski, Karaomeriški, Džendemski a Manastirski jezera. Leží zde i největší ledovcové jezero Balkánu – Smradlivoto ezero. U hory Goljam Skakavec se nachází nejtajemnější jezero Jozola.

Severozápadní Rila zabírá skoro čtvrtinu plochy pohoří a má nižší a vyšší (alpínská) část. Ve vyšší časti se nachází nejzajímavější alpínské objekty Rily a Bulharska. Jsou to vrcholy Maľovica (2730 m) – symbol bulharského alpinizmu, Kupenite (nejvyšší z nich je Goljam Kupen – 2731 m), Elenin, Orlovec, Dvuglav a další. Nachází se zde jedny z největších a nejvýznamnějších jezerních skupin – Urdini, Maľoviški, Elenski, Gradinski, Popovokapski ezera, a také největší a nejproslulejší skupina Sedm Rilských jezer.

Jihozápadní Rila zaujímá třetinu Rily, zde je nejstarší rezervace v Bulharsku – Parangalica, známá svými staletými smrky. Na rozdíl od ostatních oblastí nemá alpínský ráz.


RILSKÝ KLÁŠTER

Jeden z nejpopulárnějších turistických cílů Bulharska je Rilský klášter, bulharská svatyně založená v 10. století svatým Ivanem Rilským, který jako poustevník žil v pohoří Rila. Klášter hrál důležitou roli v duchovním a společenském životě středověkého Bulharska. Patří k nejvýznamnějším kulturním památkám, je symbolem Bulharska a od roku 1983 byl zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.