BULHARSKÉ HORY

PIRIN

Na západ od Rodop se nachází obě nejvyšší pohoří na Balkáně – jižně Pirin a severně od něj Rila. Pirin tak tvoří jihozápadní část Rilo-Rodopského masivu. Táhne se kolmo k Rile z jihovýchodu na severozápad, lemovaný hlubokými údolími řek Města na východ a Struma na západ. Staří Slované věřili, že zde sídlí bůh Perun a z toho vznikl i název celého pohoří Pirin. Jeho nejvyšší hora Vichren (2914 m) je druhá nejvyšší na Balkáně. Pirin je považován za nejkrásnější pohoří v Bulharsku, jeho malebnost je proslulá a potvrdí to každý, kdo ji aspoň jednou navštíví. Vytváří ji jak jeho reliéf, tak i různé geologické složení a pestrá květena. Součást vodního bohatství je spousta horských řek, které vytvářejí krásná údolí. Pirin má jasně vytvořený hřeben, který se táhne ze severozápadu na jihovýchod. To určuje i přirozené odvodnění na západ k řece Struma a na východ k řece Mesta. 186 křišťálově čistých vysokohorských ledovcových jezer je největším vodním bohatstvím Pirinu. Gorno Poležansko jezero je s nejvyšší polohou na Balkáně – 2710 m n.m.


Květena je mimořádně bohatá, roste zde 18 druhů rostlin, které nenajdete nikde jinde. Mnoho dalších jsou řídce se vyskytující a chráněné, jako např. protěž alpská.

Svojí krásou Pirin patří ke skutečným klenotům evropské přírody. Od roku 1976 je zařazený do celosvětové sítě biosférických rezervací. Větší část Pirinu tak tvoří jeden ze třech národních parků v Bulharsku. Části tohoto parku jsou přísně chráněnými rezervacemi se zákazem vstupu. V jednom z nich, v rezervaci Malka Džinderica rostou až třistaleté borovice. Poblíž chaty Banderica roste nejstarší strom v Bulharsku, borovice Bajkušova mura, stará 1.300 let. Dosahuje výšky 22 m a obvod kmene činí 7 m. V rezervaci Bajuvi dupki ve vápencové části Pirinu jsou chráněné vzácné druhy flory a fauny, ale i zajímavé krasové útvary.


V roce 1983 byl Pirin zařazen do seznamu světového dědictví UNESCA.

Nejkrásnější a nejatraktivnější je severní část Pirinu, která je také nejvyšší. Má alpský ráz a je nejvíc navštěvována turisty. V této části se nachází hřbet Končeto (Koník). Je to jedna z možných cest na nejvyšší horu Vichren. Své jméno si zasloužil tím, že je místy široký sotva půl metru a každý, kdo si vybere tuto cestu na Vichren, opravdu musí „jezdit“. Už dostáváte závrať při představě, jak jezdíte na Koníku a na obě strany – propast? Brrr…, tak to potřebuje velkou odvahu!