ANTICKÁ MĚSTA

Sevtopolis

Znovu jsme v Růžovém údolí – údolí Thráckých vládců. Nachází se zde jedno z nejstarších thráckých měst – Sevtopolis, založené thráckým vládcem Seutem III. Jeho ruiny leží na dně dnešní přehrady Koprinka nedaleko Kazanlaku. Byly nalezeny při budování přehrady v roce 1948, a zkoumány do roku 1954, ale nakonec bylo rozhodnuto je zatopit a přehradu postavit, i přesto, že to je nejlépe zachované thrácké město a je cenným vkladem do světového kulturního dědictví. Město bylo postaveno kolem roku 320 př. n. l., na místě dřívější osady z doby Filipa II. Makedonského.

Dnes už existuje projekt na zpřístupnění města Sevtopolis vybudováním vnitřní kruhovité hráze kolem celého města a posléze jeho odkrytí. Tím by za nějakou dobu mohla vzniknout další velmi atraktivní turistická destinace v srdci údolí thráckých vládců.


Gela

Jednou z nejstarších osad v Západních Rodopech je vesnice Gela, kde jsou všudypřítomné pozůstatky z doby paleolitu. Vesnice existovala ještě v Orfeusovské době (8. století př. n. l.). Nekropole u vesnice byla používána více než tisíciletí – až do příchodu Římanů.

V hrobkách bylo nalezeno množství předmětů, které vypovídají o kulturních kontaktech se vzdálenými zeměmi a národy. Spousta artefaktů dokazuje, že tam vznikl kult Dionýse, kterého si starověcí Řekové velmi oblíbili a přivlastnili, a později se z něj zrodilo starověké řecké divadlo. Současné každoroční jarní kukerské oslavy v Široka Laka jsou živým dokumentem autentičnosti a historickým odkazem o začátku dramatického umění.

Duch Thráků – někdejších obyvatel Rodop, je zde všude živý. Jejich kult Orfea byl tak silný, že velmi dlouho nedovoloval vzklíčit semenům křesťanství. Ve Smoljanu se už dlouho každý rok konají Orfeusovské oslavy.


Nikopolis ad Nestum

Pozůstatky starověkého města Nikopolis ad Nestum najdete poblíž dnešního města Goce Delčev, jednoho z mála zachovaných starověkých měst v Bulharsku a jediného v pohoří Rodopy za období římské nadvlády na Balkáně. Bylo založeno na místě thráckého města Alexandropolis římským císařem Trayanem v roce 106 na oslavu jeho vítězství nad Dáky.

V období 2. – 6. století díky své strategické poloze bylo vzkvétajícím ekonomickým, politickým a kulturním střediskem. Byly zde raženy mince v době vlády císaře Komoda. Mezi nalezenými artefakty je i votivní reliéf ého jezdce.

Dnes je město prohlášeno za archeologickou a architektonickou památku starověku a středověku a některé artefakty jsou v historickém muzeu v Goce Delčev.


Serdika

Jedno z nejvýznamnějších starověkých měst je bezesporu Serdika. Dnešní Sofie pod sebou skrývá bohatou historii, která je sama o sobě zvláštní kapitolou. Dá se říct, že všude, kde se v Sofii začne stavět, se objeví archeologické nálezy. Bohužel, málo z nich je dnes archeologickou památkou, hodně bylo z různých důvodů zničeno. Artefakty, které byly zachovány, tvoří zajímavou kolekci v Národním Historickém Muzeu a v Národním Archeologickém Ústavu s Muzeem. Dobrou zprávou je, že větší část z toho, co už bylo zničeno, bylo nejprve zdokumentováno, a některé artefakty se staly muzejními exponáty. Ze všech těchto informací získaných během devadesátiletého výzkumu se teď připravuje virtuální rekonstrukce pevnosti Serdika.

Za vaši pozornost, jako turisty v Sofii, stojí určitě rotunda Sv. Jiří, kterou uvidíte v centru města, v nádvoří mezi Prezidentství a hotelem Sheraton. Je to nejstarší zachovaná budova, byla rezidencí císařů Galeriuse a Konstantina Velikého. Nedaleko ní, v blízkém podchodu, jsou vidět pozůstatky pevnosti Serdika. Jedny z nejatraktivnějších nálezů byly objeveny při stavbě stanice metra č. 8 – ranní křesťanská nekropole pod existujícím kostelem Sveta Sofie.

Jedna zajímavost – v roce 1919 byla nalezena kamenná deska-plakát, kde jsou zobrazeny scény boje mezi lidmi a divokými zvířaty (krokodýli, medvědi, lvi, býci). Bylo to jasné znamení, že taková aréna na území římské Serdiky existuje. Dnes je ta deska v Národním muzeu v Sofii.

V roce 2004, o 85 let později, se začal stavět hotel Arena di Serdika. Při studiu terénu byl nalezen jedinečný archeologický komplex – na základech starého římského divadla ze 2. – 3. století byl ve 3. – 4. století postavený starověký amfiteátr. Jeho výstavba začala v době císaře Diokleciana a dokončena byla v době císaře Konstantina I. Velikého. Jedná se o největší stavbu z období starověké Serdiky, prokazující její tehdejší rozkvět. Je to unikátní koloseum, které nemá obdobu v celém světě! Je pouze o 10 m menší, než římské Koloseum a bylo pro 25.000 diváků.

Dnes je stavba hotelu dokončena a jedna šestina z této unikátní stavby je restaurovaná a tvoří archeologickou expozici v jeho přízemí. Tak je 18 století po své výstavbě amfiteátr Serdiky znovu otevřený pro hosty, i když jen částečně.


Ricarija

Ricarija, nedaleko malebné vesničky Arčar, oblast Vidin, je jedno z největších římských měst v provincii Gorna Mizija, a po roku 272 – hlavní město provincie Krajbrežna Dakija. V té době město vzkvétalo jako nejdůležitější hospodářské, administrativní a strategické středisko v dnešním severozápadním Bulharsku. Byla zde jedna z nejdůležitějších stanic Dunajské flotily Římanů, rozvíjeli zlatnictví a kamenické řemeslo, vyráběli se zde i zbraně.

Během vykopávek v Raciarija byly nalezeny monumentální veřejné a náboženské budovy, západní zeď a západní brána, pozůstatky domů v okolí, části římských a pozdně římských nekropolí, mnoho nápisů a soch. Nalezeny jsou zde bohatě ozdobené sarkofágy a náhrobky, socha "Odpočívající Hercules", bohaté soukromé domy s barevnými mozaikami. Z hlubin země už byly vyndány krásné mramorové sloupy, cenné sochy žen a mužů, desky s vyobrazením zvířat. Mezi nálezy je i deska, zobrazující vlčici z Říma, kojící Romula a Remuse – jediná nalezená v Bulharsku. Mnoho z těchto nálezů bylo zabaveno při policejních akcích u lovců pokladů. Mezi exponáty s velkou uměleckou a kulturní hodnotou je celý římský sarkofág s velmi dobře zachovalou ornamentikou a ranněřímským nápisem. Toto město má ještě čím překvapit a ještě co ukázat. I po dlouholetých vykopávkách se zde pořád ukazují další nálezy. Archeologické práce pokračují.


Abritus

Starořímské město Abritus, které se nachází 2 km východně od Razgradu, je dnes archeologickou rezervací. Založeno bylo v 1. století jako římský vojenský tábor na ruinách staré Thrácké osady, město vzkvétalo ve 2. – 6. století. Bylo jedním z největších středisek v provincii Dolna Mizija (na území dnešního severního Bulharska). V rezervaci Abritus je archeologické muzeum, kde jsou vystaveny některé z nalezených objektů. V Abritus byl objeven v zemi největší zlatý mincovní poklad z 5. století – 835 solidů (mincí), který je v muzeu představen pouze na fotografiích. Nicméně, návštěvníci mohou vidět vystavený menší poklad, také ze solidů, pocházející z desátého století. Velké artefakty nalezené při archeologických vykopávkách uvidíte v muzeu pod širým nebem. V parku Abritus je vystaveno 70 epigrafických památníků, z nichž většina je datována z římských dob. Můžete si zde prohlédnout také artefakty spojené s pohanským kultem, včetně obětního oltáře s věnováním Herkula z doby císaře Septimiuse Severuse.


Kabile

Minulost thráckého města Kabile, nedaleko dnešního města Yambol, se dá vystopovat do roku 2000 př. n. l. Jeho klíčová poloha jako průsečný bod důležitých cest předurčila jeho osud v průběhu staletí. Bylo to velké hospodářské a religiózní středisko, od 4. století také biskupské středisko a mělo zvláštní význam pro jihovýchodní Thrákii. V roce 341 př. n. l. město dobyl Filip Makedonský, a později, v roce 71 př. n. l. se stalo součástí říše Alexandra Makedonského. Na náměstí byl Apollonův chrám – řeckého boha, který měl dobrý příjem mezi Tráky. Kromě něj byl ve městě velký chrám bohyně Artemis - Hekaté, který sloužil i jako archív kamenných dokumentů města. Na kopci nedaleko města byla nalezena akropole se, jediným v Bulharsku, skalním reliéfem této bohyně – ochránkyní města. Razili zde mince z bronzu a stříbra ještě Keltové ve 3. století př. n. l. Dále jsou zde nalezeny četné artefakty, které spojují město s řeckým světem – řecká keramika, amforová razítka z ostrovů Rhodos, Thassos, Kos atd. Absence dnešního osídlení na místě starobylého města je velmi blahodárné pro dnešní průzkum. Můžete zde uvidět dost dobře zachované pozůstatky mnoha budov, pevnostní zdi, východní a západní brány města, centrální náměstí (agoru), veřejné budovy, římská kasárna, veřejné římské lázně. K vidění je i centrální biskupská bazilika, kde je nádherná mozaika. V roce 1965 bylo území města a jeho okolí vyhlášeno jako kulturní památka národního významu a národní archeologickou rezervací, a od roku 1979 je také chráněným územím. Vybudováno bylo muzeum s exponáty, nalezenými v oblasti.


Sozopol

Možná je pro vás Sozopol známé místo a není tu nic, co nevíte – že to bylo velmi významné středisko ve starověku. Město bylo založeno jako starořecká kolonie osadníky z města Milét na řeckém pobřeží Malé Asie. Legenda říká, že féničtí námořníci doporučovali místo jako nejvíce chráněný přístav na západním pobřeží. Jeho původní název je Apollonija Pontika na počest boha Apollóna (svatého patrona přistěhovalců), kterému postavili chrám hned při založení města. Později tam byla postavena kolosální 13 m vysoká bronzová socha Apollóna, která symbolizuje prosperitu města. V roce 72 př. n. l., po dobytí těchto zemí Římany, byla odnesena do Kapitolu. Chrámy byly postaveny na poloostrově, který byl později dlouhodobě námořní základnou, proto jsou historické památky města nenávratně zničeny.

Apollonija Pontika je jedním z prvních měst na Balkáně, kde začali používat peníze. Již v 7. – 6. století před naším letopočtem se začaly vyrábět bronzové peníze ve formě šipek. Stříbrné mince se vyráběly ještě začátkem 6. století př. n. l.

Už řadu desetiletí se provádí vykopávky u starověkého pohřebiště v Sozopolu. Každý rok se nalézají mnohé antické vázy, předměty z drahých kovů a další důležité artefakty pro starověkou archeologii. V Sozopolu se provádí také podvodní vykopávky. Ve městě je bohaté archeologické muzeum, a pokud trávíte dovolenou v Sozopolu, můžete se tam po odpočinku na pláži podívat.


Nikopolis ad Istrum

Jedno z nejzachovanějších měst císaře Trajána se vykopává od začátku 20. století. Jmenuje se Nikopolis ad Istrum, nachází se nedaleko Veliko Tarnovo, kam se historické dějiště později přesunulo. Antické město bylo založeno v roce 102 na oslavu vítězství císaře nad Dáky. Město se nacházelo na důležité cestě Odesos – Marcianopol – Melta. Bylo opevněno, obyvatelstvo bylo různorodé, co se týče národnosti. Nicopolis ad Istrum a okolí byly především řemeslnický, farmářský a zemědělský region, kde bylo mnoho bohatých vesnic (vici), statků (Villae, Saltus) a tržišť (Emporia). Razili si zde vlastní bronzové mince. Prováděly se zde gladiátorské boje, bylo zde také malé divadlo. Na náměstí byly nalezeny (zatím) jediné sloupy v Bulharsku, jejich řez je srdcovitého tvaru, s bohatou výzdobou. Zajímavostí je, že město mělo dost dobře vyvinutý vodovodní a kanalizační systém, velkou veřejnou koupelnu, uliční toaletu (latrinu). Nedaleko města byla vodní nádrž, zásobovaná ze speciálního akvaduktu, dlouhého 25 km, s dost velkou kapacitou, který je částečně zachovaný dodnes. Nejen to, fungoval zde i hypokaustní systém vytápění, navíc i venkovní – v zimě se ohřívala pěšinka, kde se předpokládá, že byly pěstovány exotické rostliny. Nikopolis ad Istrum je otevřený pro turisty od raného jara do pozdního podzimu. Artefakty z tohoto antického města jsou dnes v Historickém muzeu ve Veliko Tarnovo. Nejzajímavější z nich je socha antického léčitele Asklépiose.


Ulpia Eskus

Ulpia Eskus je jedním z hlavních měst římské provincie Dolna Mizija (Moesia inferior). Římské město bylo založeno na začátku 1. století jako nástupce thrácké osady. Kolem něj byl později postaven tábor Páté makedonské legii, jmenován jako město po slavném vítězství císaře Marka Ulpiuse Trajana nad Dáky v roce 106. V současné době ruiny starověkého římského města leží u vesnice Gigen, Plevensky region, nedaleko místa, kde se řeka Iskar vlévá do Dunaje. Proto i název města je podle jména otce císaře Ulpiuse a thráckého názvu řeky Eskus. Římské město se stalo důležitou křižovatkou a vzkvétalo ve 2. – 3. století, když byla vybudována centrální část. Eskus Ulpia byl postaven tehdy typickým římským způsobem – měl obdélníkový tvar a ulice byly situovány východ - západ a sever – jih, byl vybudován také vodovod. I dnes mohou návštěvníci vidět pozůstatky ulic, chrámy, velkou baziliku, veřejné budovy a lázně. Zajímavé je, že tam byl postaven most přes Dunaj, bylo to v roce 328, za dobu císaře Konstantina Velikého, když město podruhé rozkvétalo. Dnes je Eskus Ulpia archeologická rezervace. Mezi artefakty, uchovány v regionálním muzeu v Plevenu, jsou architektonické prvky, barevné mozaiky, sochy a bronzové sochy božstev z řecko-římského panteonu, domácí potřeby, zlaté šperky. Jeden z nejpozoruhodnějších objevů je mozaika „Achejci“.


Dioklecianopolis

Město Diokeciana – Dioklecianopolis – tak nazývali dnešní lázeňské město Chisar. Na tomto místě existovala prehistorická osada ještě před 5000. tisíciletí př. n. l. V době Thráků zde bylo centrální administrativní a religiozní středisko Augusta. Pořád se nalézají další a další paláce, chrámy a hrobky v okolí – vesnice Starosel, Staro Železare, hora Kozja gramada atd. Město se nazývá Dioklecianopolis od roku 293. Jeho význam coby lázeňského města ho řadilo mezi nejdůležitější města v provincii Thrákie. I dnes se antické město řadí mezi první v Evropě svojí zachovaností a originalitou obranného systému a architektury. Kolem minerálních pramenů byly postaveny léčebně-náboženské svatyně (nympheumy). Na mnoha místech pevnostní zdi dosahují výšky 11 metrů a jižní pevnostní brána je vysoká 13 m. Do starobylého města byl vstup ze čtyř hlavních bran. Městská architektura je soustředěna v centrálním městském parku, u pramenu "Momina salza" (doslova Dívčí slza, a znamená to Konvalinka). Zde je nejvíce reprezentativní veřejná budova (rezidence) – velká dvoupatrová budova, jejíž pokoje jsou zakončené působivou obloukovou konstrukcí. Poblíž ní je lázeňský komplex, který se rozkládá na ploše cca 2.000 m². Lázně Diocletianopolis jsou jedněmi z mála zachovaných římských lázní na Balkáně, kde byly prováděny procedury a léčba minerální vodou. Zachovány téměř po střechu, lázně zaujmou svou originalitou. Zevnitř byly místnosti obloženy bílým mramorem. K vytápění se používala minerální voda. Součástí komplexu v parku "konvalinka" je i amfiteátr. Byl jedním z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších míst hostů, kteří v té vzdálené době navštěvovali Diocletianopolis pro rekreaci a zábavu. Amfiteátr byl typu cirkusu, kde se konaly sportovní soutěže a zápasy se zvířaty, a následoval princip nové křesťanské ideologie bez krveprolití. Na začátku 4. století bylo město biskupským střediskem. 300 m od opevnění se nachází římská nekropole, zachována v originále a přístupná pro turisty, stejně jako ostatní kulturní památky, vystavené ve vhodném parkovém prostředí. Dnes je z antického města hodně zachováno a staré a moderní město vytváří elegantní přirozenou a nádhernou harmonii s neopakovatelnou atmosférou. Archeologické muzeum disponuje bohatou sbírkou archeologických a etnografických nálezů. Skvěle zachovány jsou artefakty z prehistorické doby, thrácké, římské a byzantské nádoby, sloupy, mramorové desky, sochy, zlaté, stříbrné a bronzové mince a předměty – svědectví dějin národů v těchto zemích.


Filipopolis (Filipopol)

Největším antickým střediskem Filipopolis (Filipopol) byl dnešní Plovdiv, jedno z nejstarších měst v Evropě. Město Filipa vždy bylo střediskem Thrákie. Unikátní je, že od svého vzniku 6000 let př. n. l., dodnes bylo stále obydleno. Proto se Plovdivu přezdívá „Věčné město Bulharska“. Během staletí mělo různé názvy – nejpravděpodobnější původní thrácký název byl Kendrisos, kolem roku 1200 př. n. l. Evmolpija, od roku 342 je jeho nejpopulárnějším názvem Filipopolis podle Filipa II Makedonského, který město dobyl, později znova thrácký Pulpudeva, římský Trimoncium (město Třech kopců) po roku 46, turecky Felibe, slovanský a bulharský Paldin a Pladiv, až dnešní podoby Plovdiv. Přezdívá se mu ještě „Město sedmi kopců“.

Po celou dobu své existence byl Plovdiv střediskem kulturních a politických procesů. Za dobu Filipa II v rámci Makedonské říše Filipopolis byl přímý účastník při formování helénistické kultury. V roce 46 Řím vyhlásil Thrákii svou římskou provincií, čímž význam Filipopolisu, nazývaný Římany Trimoncium, jako největšího a hlavního města se ještě více zvýšil. Nejdůležitější stopy jsou z této kulturní vrstvy. Dnešní centrální náměstí Plovdivu je na stejném místě, kde bylo někdejší Forum. V těsné blízkosti byly nalezeny ruiny řady veřejných budov – Pokladnice, Odeonu, knihovny, římské termy (veřejných lázní), baziliky. Jedním ze symbolů dnešního Plovdivu je obdivuhodný Antický amfiteátr z doby císaře Trajána. Dodnes je funkční scéna pro klasické drama, tanec a hudbu. Jestli se rozhodnete navštívit Plovdiv, nezapomeňte se podívat i na částečně zachovaný antický stadion. Filipopol byl dobře zásobený vodou dvěma akvadukty a jedním hliněným vodovodem. Dnes jsou exponovány místy zachované úseky jednoho z akvaduktů. Vykopávky v moderním městě dnes ukazují jen malou část z dávné minulosti Filipopolisu. V jisté míře je doplňují artefakty v archeologickém muzeu v Plovdivu.

Opravdovým potěšením je procházet se po Plovdivu – od římského amfiteátru, kolem středověkých domů, až k novému městu o pár kroků dál, vzájemně ladícím a doplňujícím se svojí architekturou. Jedinečná atmosféra a nálada, která ovládá návštěvníka hned při prvním kontaktu s městem, je důsledkem především jeho tisíciletého života a stop různých kultur a epoch na jeho území.