Pliska

Procházka po neznámém Bulharsku...

Ponoříme se do studny hluboké přes tisíc pět set let a vrátíme se v čase...

Pro více a přesnější informace pro pilnější pátrače doporučuji Dějiny Bulharska, které napsal pan profesor Jan Rychlík s kolektivem, a které používám jako hlavní zdroj.

Tady je to spíš o zběžné informaci na vaší cestě po Bulharsku, kdybyste se chtěli někam ze zvědavosti zatoulat. Dnes se touláme po Plisce, která se v roce 681 stala prvním bulharském hlavním městem při založení bulharského státu chánem Asparuchem.

Předpoklady pro tyto události můžeme najít ještě v 4. století, kdy jsou zmínky o přítomnosti Bulharů na Balkáně. Podle nejnovějších výzkumů Bulhaři jsou v podstatě původní obyvatelé Balkánu, které známe jako Thráky.

V každém případě, jestli se máme vydat po stopách zakladatele bulharské archeologie Karla Škorpila, svou cestu možná nejen začneme, ale i skončíme právě v Plisce. Protože Karel Škorpil si přál zůstat navěky v Plisce. A měl k tomu pádný důvod. Pliska byla jeho nejvýznamnějším objevem, byla to jeho srdeční záležitost. Jako první vyslovil hypotézu, že hlavním městem staré bulharské říše nebyla Preslav, ale právě dnešní Pliska. Rozsáhlé ruiny v Plisce byly do té doby považovány za velký římský tábor a badatelé se dlouho domnívali, že prvním hlavním sídlem bulharského státu byla Preslav. Karel Škorpil odvedl obrovskou práci, u které vytrval a dokázal správnost své hypotézy.

Vedle budovy historického muzea uvidíme jeho hrob. Čest jeho památce!

Jeho zásluhou si dnes můžeme prohlédnout staré sídelní město Pliska, které mu tak učarovalo.

Pliska byla hlavním městem něco málo přes dvě století. Byla to doba neustalých bojů a válek. Velká pozornost byla proto věnována vojenskému zřízení, které souviselo i s civilní správou.

Zřízení nového státního útvaru kopírovalo uspořádání Bulharské říše na Volze v době chána Kubrata. Svrchovaným vládcem bulharsko-slovanské říše byl chán Asparuch. Nazýval se juvigi, tj. veliký, a byl nejvyšším pohanským knězem, majícím spojení s hlavním bulharským bohem Tangra, a byl zároveň nejvyšším vojenským velitelem.

Bulharský stát neměl pevné hranice. Jako u všech států v oné době se za neustálých bojů se sousedy hranice permanentně měnily. Byzanc, přesto, že uznala bulharsko-slovanský stát, v dlouhodobé prespektivě ho nehodlala tolerovat, neboť se rozkládal na území, které historicky patřilo k východořímské říši. Četné války proto měly rozhodnout, jestli se bulharský stát udrží trvale a stane se součástí rodiny evropských států, nebo zmizí ze zemského povrchu.

Po 200 letech Bulharsko nejen že nezmizelo z povrchu zemského, ale jeho vliv a území se značně rozšířily. Bulharský stát se rozkládal od svého původního území v oblasti řek Dněpr a Dněstr až po Karpaty na severu a po Egejské moře na jihu. Sousedil s Chazarským kaganátem na východě, s Byzancí na jihu a západě, s Velkou Moravou na severoseverozápadě a s Franckou říši na severozápadě.

Mezi nejvýznamnější vládce v této době patří chán Krum a jeho syn chán Omurtag.

Chán Krum (vládl v letech 803-814), zakladatel nové dynastie, upevnil a rozšířil bulharský stát. Příjal opatření pro zabezpečení státu před vnitřním rozkladem, vydal přísné zákony proti zlodějům a pomlouvačům, známé jako „Krumovy zákony“. Zůstal tak v bulharské historii jako symbol úspěšného a zároveň krutého panovníka.

Po vydrancování a vypálení Plisky v roce 811 byzantským vojskem v čele s císařem Nikiforem, kterého na zpáteční cestě Krum přepadl a pobyl většina jeho armády, jako i samotného Nikifora, byla Pliska obnovená jeho synem, chánem Omurtagem. Omurtag (814-831) byl velkým diplomatem a dával přednost vyjednávání. Na území archeologického komplexu v Plisce umístil Omurtag mírovou smlouvu s Byzancí z roku 815, vytesanou řecky do obelisku. Dnes ji tam ale bohužel neuvidíme. Část tohoto obelisku, která se zachovala, je dnes uložená v Národním archeologickém muzeu v Sofii, a vypovídá o značném rozšíření Bulharska na jih a západ.

Rozšiřování říše především o oblasti obývané Slovany vedlo postupně k asimilování původního (pra)bulharského obyvatelstva.

Přes nepopiratelný rozvoj bulharského státu v 8. století nebylo Bulharsko svými sousedy přijímáno za skutečný samostatný stát a jeho vládci za plnohodnotné panovníky. V rámci tehdejšího politického pohledu na svět do „rodiny evropských států“ náležely pouze křesťanské státní útvary. Za takové byly povážovany jen státy, jejichž vladaři přijali křesťanství a učinili je státním náboženstvím.

Chán Krum a chán Omurtag sice dosáhli velkého rozvoje, ale byli odpůrci křesťanství, považovali ho pouze za nástroj Byzance na podrobení Bulharska. Přestože křesťanství proniká do Plisky již v první polovině 9. století, křesťané byli pronásledováni a krutě trestáni a to  znemožňovalo jeho nástup.

Příjetí křesťanství se časem ukazovalo nezbytným i z vnitropolitických důvodů. Dosažení vnitřního pořádku už nebylo možné kvůli pohanskému mnohobožství, vhodnější by bylo náboženství s jediným a všemohoucím bohem.

Až v druhé polovině 9. století, když se Boris I (852-889) ujal vlády, přistoupil k sjednocení nábožentsví. Po víc než 10letém uvažování, i s ohledem na poměrně složitou mezinárodní situaci, pro které náboženství se má rozhodnout, nakonec se přiklonil k východní (později pravoslávné) církvi. Důležité pro jeho rozhodnutí byly nejen politické důsledky, ale také zachování si plné nezávislosti na Římu i Konstantinopoli. Sám přijal křesťanství a jméno Boris-Michail.

Christianizace Bulharska byla těžký a složitý proces, ukončený až ke konci 10. století. Důležitým předpokladem v tom procesu byl vznik slovanské písemnosti.

Boris I, už jako kníže Boris-Michail, přemístil v roce 893 hlavní město Bulharska do Preslavi. Pliska je v té době už velké město, které se vyvíjí hlavně jako zemědelsko-řemeslnické město, a po bouřlivých vojenských konfliktech na konci 10. a v první polovině 11. století i jako důležité vojenské středisko.