Význam této etapy Simeonova života nejlépe vynikne, jestli si uvědomíme, že v západní Evropě byli šlechtici i panovníci až na výjimky ještě dlouho zcela negramotní. Simeonovou snahou bylo povznést Bulharsko tak, aby se vyrovnalo Byzanci, která stále jěště představovala vrchol tehdejší křesťanské kultury i civilizace.

Vládnutí cara Simeona označuje vrchol historie prvního bulharského carství. V jeho době se kromě bezprecedentní územní expanze stal stát centrem kulturního a duchovního života. Vítězství na bojišti mu umožňují upevnit mezinárodní autoritu Bulharska. Zanechává po sobě mocný stát, táhnoucí se od Karpat po Egejské moře a od Černého moře po Jadran.

Navzdory téměř nepřetržitým válkám s Byzancí posiluje moc uvnitř státu a provádí extrémně stabilní vnitřní politiku. Dosahuje politického, náboženského a kulturního sjednocení. Bulharsko se tehdy definitivně stává státem slovanským a vzniká postupně středověká bulharská národnost.

Z kulturního hlediska pokračuje Simeon v otcově politice posilování a šíření slovanské kultury a přitahování vědců a spisovatelů do země. V Preslavských a Ochridských literárních školách, založených za Borise, se literární činnost soustřeďuje i za vlády Simeona, během které vzniká i nová abeceda – cyrilice. Roku 894 prohlásil Symeon řeč bulharských Slovanů za státní jazyk a zavedl ho do církve a škol. Poslovanštění Bulharů se tak stalo definitivním. 

Poté, co car Simeon usedl na bulharském trůnu, neopustil své zájmy. On nejen že podporoval práci bulharských spisovatelů, ale kromě jako patron kultury se na ní aktivně podílel i jako tvůrce. Kompiloval několik sbírek encyclopedického obsahu, známý jako „Simeonovy sbírky“. Osobně vybral a přeložil některá díla byzantského teologa svatého Jana Zlatoústého.

K nám se dostali také jména dalších bulharských učenců, kteří pracovali během tohoto zlatého věku: Černorizec Dox (bratr knížete Borise), Tudor Doxov, presbyter Grigorij Mnhich a další.

V literární škole v Preslavi vynikali zejména Jan Exarch, Prezbyter Gregorij Kozma, biskup Konstantin, zvaný Preslavský a Černorizec Chrabr, autor spisu O písmenech, pojednávající o oprávněnosti slovanské abecedy a písma.

Bulharští spisovatelé vykonali obrovský objem práce při překládání a přepisování liturgických knih a spisů římských autorů. Drtivá většina těchto prací byla kompilační, ale byly mezi nimi také originální díla. V důsledku neúnavné literární činnosti a podpory Borise a Simeona se Bulharsko stalo centrem a šiřitelem slovanské písemnosti a osvěty.

Úspěchy v literatuře, během Zlatého věku, byly doplněny vývojem architektury a užitého umění. To bylo patrné zejména v novém hlavním městě Preslav. Pod vedením cara Simeona se město stalo jedním z nejkrásnějších středověkých křesťanských metropolí. Skládala se ze dvou částí – citadely a vnější městské části, chráněné silnými zdmi a věžemi. Byly postaveny kostely, kláštery, domy bojarů, patriarchální komplex a palác panovníků.

Vzestup byl patrný i v dalších městech – Sredec (Sofie), Plovdiv, Odrin (Adrianopol), na západě pak Ochrid a Kostur.

Pro více a informace pro zvědavce doporučuji Dějiny Bulharska, které napsal pan profesor Jan Rychlík s kolektivem, které také používám jako zdroj.