Tatul

Přibližně 14 km na východ od Momčilgradu v Rodopech, nedaleko vesnice Tatul, se nachází jedna z nejvýznamnějších thráckých svatyň v pohoří Rodopy, která je už na první pohled starší než Troja.

Vyprávím se tam za doprovodu zkušeného průvodce. Vypráví mi spoustu zajimavosti o tomto mystickém místě z odlišného úhlu pohledu, než je v ostatních zdrojích. Snažím se si zapamatovat co nejvíc, ale je toho hodně, moc mi to zapamatování nejde.

Tatul je pravěké kultovní místo, kde se nachází jedna z nejzáhadnějších megalitických památek na území Bulharska – sarkofág ve tvaru pyramidy, který nemá obdoby mezi megalitickými památkami, které se nacházejí nejen na území Bulharska, ale i na celém světě. Jedná se o nejzachovalejší chrámový komplex vytesaný do skalního monolitu.

Svatyně je tvořena skalním masivem, jehož vrchol má tvar komolého jehlanu. V tomto chrámovém komplexu jsou celkem dva sarkofágy, obdélníkový podstavec pro hlavní oltář a tři metry hluboká studna. Vznikl na přelomu pátého a čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, o čemž svědčí fragmenty keramiky nalezené v této oblasti. Skalní pyramida a hrobky kolem ní vznikly v období od 18. do 11. století před naším letopočtem, kdy svatyně zažila svůj první velký rozkvět. Je obklopena hliněnými oltáři, které sloužily jako obětiště.

Byly objeveny stovky kultovních předmětů ve formě hliněných lidských idolů, stejně jako přesleny, nádoby, bronzové předměty a vyobrazení Boha Slunce. Vědeckým výzkumem bylo zjištěno, že toto starobylé kultovní středisko bylo místem, kde byly přinášeny oběti božstvu Slunce, což naznačuje i tvar nejvyšší části megalitu, zapuštěný půlkruh, který připomíná vycházející slunce.

Je pozoruhodné, že komolý jehlan vytesaný ve skále směřuje ve dnech rovnodennosti přesně ke Slunci. Ve skále jsou dva sarkofágy, obětní oltáře, výklenky a schody. Na vrcholu je skalní hrobka vejcovitého tvaru s čtvercovým otvorem na střeše omítnutá vodotěsnou maltou v době římské.

Stanovené kulturní vrstvy a nalezené předměty potvrzují chronologii objektu od pozdního chalkolitu po středověk, což znamená, že toto místo bylo obýváno a využíváno po dobu asi 5000 let.

Archeologové se nejprve domnívali, že se jedná o skalní hrobku, ale v polovině sedmdesátých let dospěli na základě dalších výzkumů k závěru, že tento komplex je starobylá thrácká svatyně. V této době bylo při vykopávkách objeveno středověké pohřebiště s bohatým inventářem – jednalo se o ženské hroby s mnoha šperky, jako jsou náušnice, prsteny, bronzové náramky atd. Z tohoto důvodu a vzhledem k viditelným pozůstatkům opevněných hradeb byl tento objekt dlouho datován do pozdějších období jako částečně prozkoumaná pozdně antická a středověká pevnost.

Teprve v rámci posledního systematického výzkumu provedeného v letech 2004-2009 objevil tým pod vedením archeologa Nikolaje Ovčarova stopy kultovní činnosti, která je na základě nalezených úlomků keramiky datována do období mezi osmnáctým a jedenáctým stoletím před naším letopočtem (pozdní doba bronzová). Platí to rovněž pro 30 kultovních ohnišť a oltářů nacházejících se v prostoru kolem skalní pyramidy, kde byly také vykopány úlomky džbánů a pohárů na víno. Keramika nalezená na tomto místě pochází z Malé Asie, z ostrovů v Egejském moři a Mykén, což svědčí o tom, že tuto svatyni navštěvovali poutníci z různých částí tehdejšího starověkého světa. Podle Ovčarova se ve svatyni nachází chrám pěvce Orfea známého z antické mytologie.

Při vykopávkách provedených v letech 2004-2007 byly nalezeny unikátní hliněné předměty související s kultem Slunce – tři kola Nebeského kočáru a úlomek zlaté masky. Ve 13.-12. století př. n. l. svatyni postihlo zemětřesení. Podle historiků znázorňuje sarkofág, komolý jehlan a boční komora pohřby Orfea a thráckého krále Rezose, který podle bájesloví vládl v jižní části pohoří Rodopy a zúčastnil se i legendární trojské války.

Během antické éry byla postavena masivní kamenná zeď z obrovských bloků ve tvaru rovnoběžnostěnu. Uvnitř svatyně bylo odkryto několik budov – jednou z nich je chrám s dochovanými stěnami o výšce 6 m. Byla zde také nalezena celá řada starověkých bronzových prstenů, které sloužily jako razítka. V oblasti svatyně je doložena stavební činnost z počátku 1. století n. l. Obnovená svatyně existovala do padesátých až šedesátých let prvního století.

Místo je opět obýváno ve druhé čtvrtině 3. století našeho letopočtu. Bylo zde objeveno značné množství římské keramiky pocházející z tohoto období. Má se za to, že helenistický chrám a okolní stavby byly přestavěny na opevněnou římskou vilu obývanou bohatým místním aristokratem. Vila byla vypálena v letech 267-269, kdy barbarští Gothové vpadli do Rodop. Na konci třetího století byla vila obnovena, ale v mnohem primitivnější podobě. Nové období rozkvětu začalo v 9.-10. století, kdy byla provedena další přestavba.

Poslední etapa lidské činnosti na pahorku u obce Tatul je doložena středověkým pohřebištěm, z něhož bylo zatím prozkoumáno osm hrobů. Pohřebiště pochází z poloviny 13. století a znamená konec tisícileté lidské přítomnosti na tomto místě.

Zmíním ještě vazbu na nedalekou jeskyni Utrobata (Luno, Vulva), jejíž oltář ve formě dělohy je „oplodněn“ slunečním paprskem pouze v den podzimní rovnodennosti, kdy slunce proniká úzkou štěrbinou až na konec jeskyně. Svědčí to o úrovni rozvoje civilizací, které kdysi žily v místech, kde se dnes nacházíme. Mimochodem, v Rodopech je podobných jeskyní více.