Slovo martenica pochází ze slova mart, což v bulharštině znamená březen. Častěji se používá jeho zdrobnělina martenička. Původně se marteničky dělaly z vlny, teď mají různé podoby a vyrábí se z různých materiálů. Nejdůležitější jsou barvy, které jsou nosičem symboliky. Červená znamená krev, život, a bílá čistotu, štěstí.

Podle tradice 1. března nejstarší žena v rodině uvazuje na ruce dětí náramek skroucený z bílého a červeného provázku pro zdraví a proti zlé magii. Martenica se uvazuje také zvířatům a na větve plodících stromů.

Nedá se říct, že se dodržují nějaké regionální zvyky, do kdy martenici nosit. Je to spíš podle rodinných tradic. Někdo sundá martenici při spatření prvního rozkvetlého stromu a zaváže ji na něj. Někdo čeká až na příchod jara, než ji na rozkvetlý strom či větvičku keře zaváže. Nebo se nosí do spatření prvního čápa či vlaštovky a také ji zaváže na rozkvetlou větvičku. Dalším zvykem je nechat ji pod kamenem. V tom případě se dá předpovědět, jaký bude rok – pokud se za měsíc pod kamenem objeví mravenci, rok bude plodný a dobrý. Někdo také martenici pustí po nejbližší řece, aby se mu dařilo a vše plynulo jako po vodě.

Tradice ještě praví, že martenička přinese štěstí, pokud je darována. Proto všichni obdarovávají své příbuzné a přátele. Je to takový milý předjarní bulharský zvyk, kterým si lidé navzájem přejí zdraví a štěstí.

Existují různé legendy o vzniku martenice. Podle některých se jejich vznik spojuje s příběhem chána Asparucha, který založil bulharský stát před více než 1300 lety, v roce 681. Ale jsou také o dost starší zdroje, vypovídající o tomto národním zvyku. Proto je dost možné, že historie martenice sahá do doby dlouho předtím. Ale ať se ten zvyk začlenil do bulharské kultury kdykoliv a jakkoliv, je to jeden z nejvýznamnějších národních zvyků. O tom nejlépe svědčí skutečnost, že je neoddělitelnou součástí bulharského folklóru a kultury a zachoval se celá tisíciletí.

Uvádím tu legendu, které sama věřím nejvíc, protože ji ve své knize vypráví Rozmari De Meo.

Penda všechno splnila s láskou a vírou v srdci. Slzy, písně a krev do bílé vlny nasávala, nitě předla. Jaro propuklo, země se probudila. Běžela bílá Penda k Babě Martě. Stará vědma si vzala bílé a červené klubíčko a tři noci vázala. Nakonec vyrobila dvě panenky. Jednu bílou, druhou červenou. A zatímco vyráběla, tiše mumlala zaříkávadlo.

Světlo a krev vplétám do dívčí lásky.

Tu nevinnost zde zaříkávám na zdraví a oheň lásky.

Světlo a krev vplétám do dívčí lásky.

Tu nevinnost zde zaříkávám na zdraví a oheň lásky.