Gabrovo

V samém srdci Bulharska, na severním úpatí Staré planiny, leží průmyslové a kulturní středisko Gabrovo.

To je město, o kterém vám můžu povědět úplně nejvíc, protože tam je můj domov. Myslím si, jak velkou kliku jsem měla jako malá holka, když se moji rodiče rozhodli přestěhovat se do Gabrova. Jsem vděčná za to, že pro život vybrali město se silnými kulturními tradicemi, které zanechalo výraznou stopu v industriálním vývoji Bulharska. A nejen to. Dnes už podruhé bylo Gabrovo vybráno jako nejzelenější město Evropy.

Jestli mám stručně říct, co je nejvíc charakteristické pro Gabrovu, budou to několik věcí:

• Nachází se téměř v geografickém středu Bulharska;
• je světovým hlavním městem humoru;
• bez něj by nemohla být napsána historie bulharského průmyslu
• a dějiny bulharského školství.

A všechno se vším souvisí. V každém případě se příběh města odvíjí od jeho polohu a obrannou roli pro horský průsmyk, který dnes nazýváme Šipka. Legenda spojuje vznik Gabrova s potulným kovářem ​​jménem Račo. Bulharsky se „kovář“ řekne „kovač“. Jednoho dne přešel Račo horský průsmyk a posadil se k odpočinku pod habrovým stromem. Dokud odpočíval, prošel tam za karavanou opozdilý poutník. Jeho buvol potřeboval okovat. Račo Kovača se pohotově pustil do podkovy a za svou práci ani nepožadoval peníze. Tato příhoda mu totiž dala mnohem víc. Podnikavý mistr si uvědomil, že mnoho lidí odtud překračuje průsmyk na koních. Uvědomil si, že kdyby zůstal, vydělal by slušné peníze. To také udělal. Postavil zde svou dílnu a založil tak celou osadu.

Po něm se začali usazovat další lidé. Stejně jako Račo Kovača je sem přivedla a udržela jejich prozíravost. Viděli zde velké příležitosti pro obživu a podnikání. Vesnici pojmenovali Gabruva podle stromu, pod nímž pobýval Račo Kovača.

Gabrovem protéká řeka Jantra. Její vody byly hnací silou, která hrála významnou roli v industrializaci města. Podnikaví lidé z Gabrova stavěli své továrny podél jejích břehů.

Přirozeně tedy od svého vzniku vyrůstalo Gabrovo podél břehu řeky a dnes je známé jako nejdelší bulharské město. S tím je spojen největší počet mostů, a proto se Gabrovu říká také město mostů. Je nepravděpodobné, že v Bulharsku najdete město s více než 20 mosty. Ty v Gabrovu mají zajímavou historii. Jeden z nich, dnes pěší Baevův most, je architektonickou a historickou památkou. Postaven byl na objednávku sultána v roce 1855 a je jediný zachovaný v původní podobě.

Mostů v Gabrovu je 20. Každý má svůj zajímavý příběh. U většina mostů jsou sochy. Proto je Gabrovo známé také jako město památníků.

V 17. století byla vesnice nazvána Gabrovo a byla již prosperujícím řemeslným a obchodním centrem. A jak jinak se může úspěšný obchod vyvíjet, pokud by člověk dobře nepočítal? Ještě tehdy se lidé z Gabrova proslavili jako mistři v důmyslných výpočtech a získali si jméno vynalézavých a šetrných lidí. A to natolik, že se jejich šetrnost stala důvodem ke vzniku mnoha vtipů. A tak kromě své proslulé šetrnosti se obyvatelé Gabrova proslavili i svým smyslem pro humor.

Jejich umění sebeironie a vtipkování sami se sebou bylo tak výrazné, že postupem času přerostlo ve skutečnou instituci vtipu. Proto se právem říká, že Gabrovo je světovým hlavním městem humoru. Největší atrakcí města je dnes jedinečný Dům humoru a satiry. V duchu slavné gabrovské šetrnosti byl postaven na základech bývalé koželužny. A samozřejmě byl otevřen na Světový den vtipů 1. dubna 1972. Od založení domu se jeho mottem stalo „Svět přežil (přečkal), protože se smál“, které formuloval nejslavnější bulharský satirik Radoj Ralin.

Poznáte sochy u Domu humoru? V popředí Charlie Chaplin, a v pozadí Don Quijote a Sancho Panza. Úplně v gabrovském stylu, vyrobeny ze železa pro sběr

Slavná gabrovská šetrnost vyvolá úsměvy ještě před Domem. Tam vás přivítají Charlie Chaplin, Don Quijote a Sancho Panza, vyrobené ze starého železa, stejně jako bulharský literární hrdina Chytrý Petr, který vždy přechytračil Nasradina Hodžu. Naproti Domu můžete vidět slavnou babylonskou věž, vytvořenou také ze starého železa.

Dům humoru a satiry je centrem světové humoristické a satirické tvorby v obrazech a slovech. V 10 výstavních sálech můžete vidět stálé i hostující výstavy děl umělců z celého světa.

Velká část slavných gabrovských vtipů byla publikována v brožuře a přeložena do 20 jazyků. Snad nejznámější anekdota je, že lidé z Gabrova jsou tak šetrní, že řežou ocasy kočkám, aby procházely rychleji dveřmi, aby v zimě neunikalo teplo z místnosti. Proto je symbolem Domu kočka bez ocasu. Gabrovské anekdoty jsou prezentovány obrázky s karikaturami největšího bulharského karikaturisty Borise Dimovského.

Sotva někdy obyvatelé Gabrova mučili kočky řezáním ocasů nebo svým hostům servírovali kávu perforovanými lžičkami, aby neplýtvali cukr, ale v podobném stylu si v Domě humoru a satiry můžete koupit jedinečné suvenýry.

Každý lichý rok v květnu pořádá Dům desetidenní festival humoru, který začíná karnevalovým průvodem po městě. Mezinárodní bienále humoru a satiry během desetidenního období obohacuje již beztak bohatou sbírku humoristických děl Domu.

V Gabrově jsou vítáni vynalézaví vtipálci. V Domě humoru a satiry na ně čeká jedinečná „Banka vtipů“, kterou může každý návštěvník obohatit autorskou anekdotou.

O Gabrovu se ještě říká, že je jediné město s parníkem v lese, vesmírem na Zemi a pomníkem v řece. O parníku v lese bude řeč později. Na vesmíru na Zemi není moc co chválit, protože je to typicky komunistická budova ve stylu postavené krabičky sirek, žádný zázrak. Z toho je vám asi jasné, že jeho architektura je docela nudná. Ale v jeho 20. patře byl slavný denní bar s názvem „Kosmos“, kde by všichni rádi zůstali, kochali se výhledem na město u řeky a pochutnávali si vynikající speciality za doprovodu jemné živé klavírní hudby. Opravdu nezapomenutelné, skoro jako koukat na Prahu z restaurace na „tančícím“ domě!

A o pomníku v řece – no, je to v typickém legračním a šetrném gabrovském stylu. Nejen mít pomník zakladatele města, ale také tak, aby nezabíral místo! Na toto dilema bylo nalezeno skvělé řešení. Proto vás dnes kovář Račo sleduje ze skály v řece poblíž místa, kde vytvořil svou dílnu. Ale právě tam zůstává věčný a nepodléhá žádným územním změnám.

Dům humoru a satiry má status muzea. Ale zatímco šíří slávu města po celém světě, v srdcích Bulharů zůstává Gabrovo kolébkou vzdělání a osvěty. Během pěti století tureckého otroctví probíhalo vzdělávání hlavně v klášterech. Teprve během obrození, v roce 1835, byla otevřena první čistě bulharská škola. To se stalo v Gabrovu. Ve škole se učilo podle moderní metody vzájemného vyučování britských učitelů Andrewa Bella a Josepha Lancastera.

S otevřením a rozvojem školy je spojena celá plejáda podnikavých a vlasteneckých Bulharů. Hlavní zásluhu má gabrovský rodák Vasil Aprilov. Poskytl významnou finanční a organizační podporu bulharskému vzdělávacímu hnutí a napsal několik knih, jimiž udává směr obrozeneckého bulharského školství. Plně se věnoval vzdělávacímu a kulturnímu pozvednutí bulharského lidu a důrazně trval na tom, že základem světského vzdělávání v Bulharsku by měl být nový bulharský jazyk.

První bulharskou vzájemnou školu založil Vasil Aprilov s pomocí dalších vlasteneckých Bulharů – Nikolaj Palauzov, bratři Mustakovi, metropolita Ilarion Tărnovski a další bulharští obchodníci v zahraničí. Prvním učitelem v ní byl pozoruhodný obrozenecký církevní a osvětový činitel Neofit Rilski, kterého první ministr školství po osvobození z tureckého otroctví Konstantin Ireček definoval jako „patriarchu bulharských učitelů a osvětových činitelů книжовници“. Než svěřil školu Neofitovi Rilskimu, Vasil Aprilov ho nejprve poslal do Bukurešti, aby vystudoval vyučovací metody, a pověřil ho sestavením učebnic o vyučovaných předmětech.

Počin Vasila Aprilova dal podnět dalším vlasteneckým Bulharům. V příštích několika letech se bulharské školy otevřely v dalších 10 městech.

Od roku 1889 přijala střední škola jméno svého dobrodince a jmenuje se Aprilovovo gymnázium.

V roce 1847 navštívil Vasil Aprilov Gabrovo. Na cestě do Oděsy, kde žil a rozvinul úspěšnou podnikatelskou činnost, se dostal do Galati a tam zemřel na tuberkulózu, která ho dlouho trápila. Odkázal obci Gabrovo významnou částku na výstavbu nové budovy školy, kterou založil. Původně byl pohřben v Galati, ale později byly jeho ostatky přeneseny a pohřbeny na dvoře Aprilovova gymnázia.

Gymnázium s památníkem a nádvoří, kde je pohřben Vasil Aprilov

Možná to zní divné a jako zaostalost. 500 let krutého otroctví určitě nepoznamenalo Bulharsko příznivé. Ale když se člověk zamyslí, uvědomí si, že není na světě mnoho národů, které takovou dobu vydrží, aniž by ztratily jazyk a víru, dokázaly se osvobodit a znovu si vybojovat svobodu. Ve mně je také špetka hrdosti, že jsem se v Aprilově škole učila.

Dnes je Gabrovo svou technickou inuverzitou a spoustou středních odborních škol jedno z nejvýznamnějších měst Bulharska v oblasti školství.

Zdá se, že je v Gabrovu spousta jedinečných věcí. K Muzeu humoru a satiry a Muzeu vzdělávání můžeme přidat další unikátní muzeum. Jediné svého druhu na balkánském poloostrově interaktivní muzeum gabrovského průmyslu. Typicky v inovativním gabrovském stylu jsou v něm použity moderní výstavní technologie. Jeho návštěva vás přenese do nezapomenutelné atmosféry a zažijete velmi autenticky vývoj tohoto odvětví. Vydáte se na cestu třemi epochami a stanete se účastníky sociálně-ekonomického života.

Samotná budova muzea, postavená na konci 19. století významným gabrovským obchodníkem, je cennou architektonickou památkou. V roce 1986 byla vyhlášena jako kulturní nemovitost regionálního významu. V roce 2014 se stala budovou roku.

Odráží celou historii průmyslu, který je významnou součástí celkového industriálního rozvoje Bulharska. Od svého založení bylo Gabrovo poznamenáno hnací silou vody a podnikavostí osadníků jako řemeslného a průmyslového centra. Při jeho rozvoji hrála velkou roli také centrální poloha města. Obchod a řemesla nezbytná pro služby a ochranu průsmyku přes Starou planinu se rychle rozvíjely. Postupem času se počet řemesel zvyšoval, a tak se postupně formoval různorodý a rozsáhlý průmysl. Ve městě byly založeny továrny na zpracování kůže, textilní továrny na bavlněné a vlněné látky a šití oblečení, vyráběly se boty, nože, řezné nástroje, příbory, zbraně a střelivo.

Současně s rozvojem průmyslu se rozvíjel také obchod. Na počátku 19. století se obchodní vztahy gabrovských obchodníků rozšířily za hranice Osmanské říše a produkty gabrovského průmyslu byly žádané po celé Evropě.

Historie průmyslu úzce souvisí se životem průmyslníků, kteří jej rozvíjeli. Byli to podnikaví a vlastenečtí Bulhaři, kteří výjimečným způsobem přispěli k celkovému rozvoji města. Jejich charitativní činnost je základem pro vytváření mnoha veřejných budov, škol, obytných domů.

Nejpozoruhodnějším dobrodincem Gabrova je Penčo Semov, nazývaný „bulharský Rockefeller“. O jeho obrovské podnikatelské a charitativní práci se dá hodně mluvit. Muž s velkým přínosem nejen pro Gabrovo, ale pro celé Bulharsko. Jeho život může sloužit jako základ pro učebnice podnikání. Jeho přesvědčení, že aby zaměstnanci mohli dobře pracovat, musí také dobře žít. Proto se o ně a jejich rodiny staral. Poskytoval jim dobré životní podmínky budováním ubytoven, továrních jídelen, umyváren, zajistil továrního lékaře. Pro jeho zaměstnance byla možnost poskytnutí invalidních důchodů. Věnoval četné dary na jídlo a stipendia chudým studentům, kostelům, školám a knihovnám, na boj proti tuberkulóze, část své vily věnoval jako dům pro staré lidi. Jeho dílem je také i dnes fungující nemocnice pro plicní nemoci, která se nachází v krásném lese a má tvar parníku.

Po druhé světové válce byly všechny továrny znárodněny a průmysl se vydal jiným směrem. Veškerý majetek Penčo Semova byl zabaven lidovou vládou. Naplněna nebyla ani jeho vůle, podle které většinu svého majetku daroval. Teprve v roce 2008 byl prohlášen čestným občanem Gabrova a byl uznán jako zakladatel moderního průmyslu. Dnes skromný pomník připomíná tohoto pozoruhodného muže před budovou BNB (Bulharská Národní Banka) poblíž jeho domu.

Pokud jste si dosud vytvořili představu, že Gabrovo je město, kde můžete vidět pouze muzea, doporučuji vám projít se po centru města, kde jsou zachovány staré domy. Ano, jeden z těchto starých domů je Dečkovův dům, který je také muzeem. Byl postaven v roce 1835, kdy byla založena první bulharská škola. Dnes je tam k videní expozice, jak na konci 19. století žili elita města, podnikatelé a obchodníci.

Kromě toho ale na dnešní centrální obchodní ulici můžete vidět domy z konce 19. století s velmi zajímavou architekturou. Na náměstí 1. května, na začátku obchodní ulice, můžete pít vodu z dobře známého pro Gabrovce „lvíčka“. Věž, na jejímž základě je „lvíček“, je dnes kulturní a architektonickou památkou. A samotný „lvíček“ je jednou ze dvou fontán, které byly původně vyrobeny ve spodní části věže. Zvon v jeho horní části je ještě starší památkou, byl vyroben ve Vídni v roce 1792 a instalován 3 měsíce po otevření věže v roce 1835. A její hodiny fungují od roku 1882.

Ve své procházce po centru v Gabrově si nenechte ujít dodnes zachovaný Baevův most. Je staletým svědkem událostí kolem řeky Jantry, tvrdé práce mlýnů podél pobřeží a dnešního uspěchaného života.

Ke konci hlavní obchodní ulici si můžete všmnout nejroztomilejší památník. Patří jednomu z nejvýznamnějších basníků a spisovatelů pro děti, Genčo Negencov, s pseudonymem Ran Bosilek, který je také gabrovským rodákem.

Dům kultury a městské divadlo jsou také nedílnou součástí krásného architektonického vzhledu města a mají bohatou historii spojenou s mnoha pozoruhodnými lidmi. Vzhled doplňuje budova dnešní městské knihovny, a to nejen svou nádhernou architekturou, ale také tajemstvím minulosti. Ale ať zůstane jejich příběh na průvodci při vaší návštěvě Gabrova.

Dům kultury nese jméno prvního bulharského skladatele, gabrovského rodaka Emanuila Manolova

Krásná budova městského divadla

Když procházíte hlavní nákupní ulicí, nemůžete si nevšimnout dalšího působivého chrámu s velmi krásnou architekturou. Jedná se o kostel Nejsvětější Trojice, postavený krátce po osvobození v roce 1889. V kostele byla původně dívčí škola a komunitní centrum.

Kostel Nanebevzeti Panny Marie

Když procházíte hlavní obchodní ulicí, nemůžete si nevšimnout dalšího působivého chrámu s velmi krásnou architekturou. Jedná se o kostel Nejsvětější Trojice, postavený krátce po osvobození v roce 1889. V kostele byla původně dívčí škola a komunitní centrum.

Kostel Nejsvětější Trojice

Existuje ještě jedna pozoruhodnost. Kromě dvou krásných kostelů u obchodní ulice můžete nahlédnout také do třetího, sv. Jana Křtitele, který se skryvá nedaleko od centra. Ve skutečnosti je to první kostel postavený v Gabrově, údajně postavený v 16. století. Na konci 18. století, kdy bylo Gabrovo vypáleno tureckou armádou, kostel byl zničen. Obyvatelé Gabrova jej ale v následujícím roce znovu postavili.

Kostel sv. Jana Křtitele je spojen s krvavými událostmi z roku 1876. Byli v něm pohřbeni dva povstalci z čety Hadži Dimităra, pověšení v Gabrovu při potlačení Dubnového povstání. Jeden z vůdců povstání, Todor Kableškov spáchal sebevraždu v gabrovském konaku (tehdejší policejní oddělení šatlava). Knězi se podařilo vyžádat jeho tělo a pohřbil ho u kostela. V roce 1883 byly ostatky Todora Kableškova přeneseny a pohřbeny v Kopřivštici. Dnes je v kostele v Gabrově umístěna jeho pamětní deska.

Procházku po Gabrovu si můžete naplánovat tak, aby končila vedle kostela Nejsvětější Trojice. Ptáte se, proč? Protože u něj si můžete v klidu odpočinout v jedné z nejpozoruhodnějších restaurací ve městě v národním stylu. Říká se ji Stranopriemnica (Hostinec) a nachází se hned za kostelem, kde je stará a zachovalá čtvrť Gabrova. Malé náměstíčko tam tvoří Dečkovův dům a další obrozenecké domy. V hostinci si můžete pochutnat na bulharské národní kuchyni, popít dobré víno a pokud máte štěstí, poslouchat lidovou hudbu. A můžete si uspořádat i vlastní oslavu se speciálním folklórním programem.

Samozřejmě nebudete zklamáni také kuchyní v restauraci Rest a v hospodě Račo Kovača, které jsou nedaleko.

A po odpočinku můžete pokračovat v procházce v okolí Gabrova. Bez ohledu na to, kolikrát jste byli například v skanzenu Etăra, vždy se tam můžete dobře pobavit, odrelaxovat a vidět něco nového. Odtud můžete dojít k Sokolskému klášteru a udělat si piknik. Nebo vypravit se na procházku do Boženci, a proč ne odtud pěšky do Trjavny? Nebo v okolí Drjanovského kláštera a v samotném Drjanovu. Pokud holdujete pěší turistice, nabízí Gabrovský Balkán mnoho příležitostí – vrcholy Buzludža a Sv. Nikola, nazývaný také Šipka, lokalita Uzana, kde je geografický střed Bulharska, mnoho ekotras v parku Bălgarka a v Centrálním Balkáně.