Nikopolis ad Istrum

Starý římský klenot na dnešním bulharském území

Cestou do starobylého města projiždíme vesnici Nikjup ve 21. století. Záhadně tam přijíždíme na začátku 2. století. Nebo spíš na začátku 7. století, když bylo město zničeno Aváry a Slovany, ale stejně prokoukneme až do 2. století.

Když jsem byla malá, často jsme cestovali po silnici z Tarnova do Ruse, ze které je odbočka na Nikopolis ad Istrum. Zůstala mi jen vzpomínka velmi divného a tajemného názvu. Nedostávala jsem odpovědi na své otázky, co to je, jen že jsou to vykopávky. A to bylo všechno. Byla jsem ještě malá a nerozuměla jsem, co to znamená. A s největší pravděpodobností tenkrát nebylo o těchto ani jiných vykopávkách napsáno mnoho.

Dnes je však jiná doba a informace jsou dostupné odkudkoli. Ale hlavně od mého dětství doteď bylo provedeno mnoho archeologických výzkumů. Výzkumy stále pokračují, možná vyjde najevo něco ještě zajímavějšího.

A tak po mnoha letech jsem se s nadšením vydala na „vykopávky“. Samozřejmě jsem předem našla všechny možné zdroje a přečetla jsem si o nich, včetně videí na YouTube. Věděla jsem, co uvidím, a nečekala jsem překvapení. Ale přece bylo.

A dokud tam jedu, povím vám o Nikopolis ad Istrum. O tom, co je známo z archeologického výzkumu. Vpodstatě celý název starověkého římského města je Ulpia Nikopolis ad Istrum. Na první pohled vypadá zřícené, ale země zachovala dost cenností, z nichž dnes čerpáme poznatky. Město existovalo až do počátku raněbyzantského období.

Ulpia Nikopolis ad Istrum byl založen v roce 106 za vlády císaře Mark Ulpius Traianus (98-117), druhým z pěti nejlepších římských císařů. Místo mělo velký strategický význam. Kříží se zde dvě důležité silnice v Dolní Moesii: z Odessos (Varna) do Serdiky (Sofie), která pokračovala do západo-římských provincií, a další směrem sever-jih – z Nove (Svištov), ​​procházejícího Hemusovými průsmyky (Stara Planina), Kabile (Jambol) a Byzantium (Istanbul), zajišťující spojení s Malou Asií.

Zpočátku hradby nebyly zapotřebí a Nikopolis ad Istrum nebyl chráněn. Ale po útoku Kostoboků v roce 172 byly vybudovány 8 metrů vysoké zdi s 12 metrů vysokými obrannými věžemi. Na všech světových stranách byly brány – na západ, sever, východ a jih. Západní byla ta hlavní, přece všechny cesty vedou do Říma. Proto se ji říkalo Porta Romana.

Největší rozkvět město dosáhlo v polovině 2. a první třetiny 3. století, za vlády dynastie Severů. Byla zde městská mincovna, kde bylo raženo a uvedeno do oběhu více než 1100 druhů bronzových mincí, které zobrazovaly vládce, božstva a nejdůležitější budovy ve městě.

Už jsem na místě a vítá mě moc milá průvodkyně po domluvě s panem Dr. Ivanem Cărovem. Je to jeden z několika archeologů, který už hodně dlouho zkoumá Nikopolis ad Istrum a ví o něm nejvíc. Mladá průvodkyně mě doprovází po městě a já pozorně poslouchám její skvělou besedu. Ona jakoby sem patří – jmenuje se Viktoria. Stejný význam má i název města Nikopolis, založeném na počest vítězství císaře Traianuse v druhé dácké válce. Podle jména bonyně vítězství Nike.

To, čím město působí ještě na první pohled, jsou široké rovné ulice postavené na ortogonálním systému a orientované podle světových stran. Vpodstatě, je to typické pro stará římská města.

Ale tady je zvláště zajímavé to, že směr ulic nesleduje přesně směr sever-jih a východ-západ, ale má odchylku 4°30'' ve směru severozápad-jihovýchod. Vysvětlení této skutečnosti ukazuje, jak důležité byly astronomické jevy pro staré Římany a jejich výjimečný perfekcionismus. Přesně takovou odchylku má slunce pouze dva dny v roce – 31. března a 18. září.

Ptáte se, jak to s tím souvisí? Datum 18. září je považováno za narozeniny města. V tento den se v roce 53 narodil jeho zakladatel, císař Trajan. Možná plánování podle těchto astronomických údajů ukazuje nejen jejich význam a odraz v činnosti starověkých Římanů, ale také výjimečný kult k císaři. Byl tak silný, že se o jeho dodržování staralo zvláštní kolegium kněží.

Pravděpodobně Nikopolis ad Istrum skrývá spoustu dalších tájemství. Čím nás ještě překvapí?

Stejně jako jiná římská města té doby, Nikopolis ad Istrum bylo dobře zásobeno vodou a mělo kanalizaci. Zdroj vody byl z pramene 27 km západně, v jeskyni nedaleko obce Musina. Hlavním vodovodem je zděný akvadukt a voda byla shromažďována v nádrži vedle západní zdi pevnosti. Městské vodovodní potrubí bylo vyrobeno z hliněných a olověných rour a kanalizace byla vyzděná pod ulicemi a odváděla ​​odpadní vody mimo město. Dnes je zajímavé vidět dochovanou část kanalizace a šachty.

Součásti vodovodního systému – vodovodní potrubí, šachta a pouliční kašna

Po technické stránce vodovod a kanalizace zdaleka nebyly jediné technické vymoženosti ve městě. Obzvlášť zajímavé je podlahové vytápění parou, které se nazývá hypokaust. Prvky hypokaustu z Nikopolis ad Istrum jsou dnes k vidění v archeologickém muzeu ve Veliko Tărnově. Takový systém vytápění měly veřejné budovy a domy bohatších.

Obchodní středsiko na fotce níže je jedna z těch veřejných budov. Byla to dvoupatrová budova a zachoval se dodnes její fronton a základy, ze kterých je patrné, jak bylo středisko situováno.

Pozůstatky tehdejšího obchodního střediska, které bylo vytápěno hypokaustem

Přesně naproti obchodnímu středisku je východní brána městského náměstí, nazývaného agora.

Jižní a východní vstup do agory. Schody zabraňují vjezdu vozů, což bylo zakázáno.

Po vstupu do něj je vidět nejlépe zachovaná část kanalizace. Právě tady je její "křižovatka".

Uprostřed agory byl kamenný podstavec, na kterém stála socha zakladatele města.

Při procházce ruinami města dnes uvidíte nápisy, ze kterých se můžete dozvědět, jaké budovy tam byly. Snad nejpůsobivější jsou základy tehdejšího divadla zvaného оdeon. Ten v Nikopolis ad Istrum je jedním ze tří odeonů zachovaných v Bulharsku. Nebyl moc velký, pro asi 350 lidí a jen pro komorní činohry, ale stále dává mnohem hmatatelnější představu o kultuře a o tom, jak město vypadalo před téměř dvěma tisíci lety.

Jeho obyvatelstvo bylo velmi rozmanité, žili tam Thrákové a přistěhovalci z Malé Asie, ale také římští veteráni. Oficiální jazyk byl starořečtina. Byli uctíváni řecko-římští a východní božstva – Zeus, Hera, Atény, Heracles, Dionýsos, Eros, Asclepius, který se těšil zvláště velkému uctívání. Právě tady byla nalezenа jeho mramorová socha, jedna z pěti nalezených po celém světě. Dnes se uchovává v archeologickém muzeu ve Veliko Tarnově.

Nápisy na náhrobní desce u dětského sarkofágu, na podstavci a oltář ozdobený ze třech stran hlavou býka a florálním motivem

Jedny z prvních obyvatel byli řemeslníci, které i s jejími rodinami císař Trajan přestěhoval z Malé Asie. Zajistil tak budování města a fungování jeho ekonomiky. I dnes je vidět, s jakou dokonalostí ovládali kameníci své řemeslo.

Medusa Gorgona vytesaná na poklop sarkofágu a sloup s náhrobním nápisem, na který sám Nikoklej během svého života vytesal své poslání budoucím generacím

Částečně restaurována je brána do tehdejší městské radnice, nazývaná bulevterion.

Ještě malá třešnička na dortu. Prý kdo to neviděl, jakoby v Nikopolis ad Istrum nebyl . Jsou to dobře zachované typické římské prvky – vlčice, symbol Říma a dobře schovaná ješterka. Najdete je?

A když jsme se zmínili o kultuře Nikopolis ad Istrum, nemůžeme opomenout jedno důležité jméno. Přestože je město římské, zde žil a pracoval Urfil. Existují i ​​další varianty jeho jména – Wulfila, Ulfila nebo Ulfula. Jedna z nejzáhadnějších a málo známých historických osobností v bulharských zemích a v Evropě vůbec.

Toto není prostor pro podrobný popis života a práce Ulfily. V pouhých dvou větách: Ulfila přeložil Bibli  z řečtiny do gótštiny. Však aby ji přeložil, nejprve sestavil gótskou abecedu. Říkalo se ji... hlaholice! Ve starobulharštině „glagolja“ (глаголя) znamená „mluvím“. Je vám náhodou to slovo povědomé?

A jestli porovnáte abecedu vytvořenou dvěma bratry Cyrilem a Metodějem o 5 století později, najdete mnoho velkých podobností. Soluňští učitelé nepochybně použili jako základ abecedu vytvořenou Ulfilou.

Vytvořenou právě v Nikopolis ad Istrum, kde se Ulfila se svolením císaře Konstancia II. usadil s gotskými křesťany (také zvanými Moesijští Gótové) a byl uznán jako duchovní a světský vůdce svého lidu v rámci pozdní Římské říše. Kázal také v latině a řečtině místnímu obyvatelstvu. Tímto způsobem prakticky vytvořil první fungující autonomní model křesťanského multikulturního společenství a soužití na území, které mu bylo svěřeno jako vassal Konstantinopole.

Na své dlouhé cestě během staletí Stříbrná bible byla nějakou dobu součástí sbírek římského císaře a českého krále Rudolfa II. Habsburského, pravděpodobně od konce 16. století. Ke konci třicetileté války v roce 1648 si ji švédští vojáci přivlastnili jako vojenskou trofej. Od té doby se bible nachází v univerzitní knihovně ve švédském městě Uppsala.

Nevím, jestli vám o této pozoruhodné osobě řekne nějaký průvodce, ale pokud vás zajímá, mohu o něm napsat víc. Jeho činnost musela být velmi aktivní, dnes je těžké si představit, jaký byl jeho život. Když jsem to studovala, bylo i pro mě překvapením, že na území dnešního Bulharska byly vytvořeny dvě abecedy a že existuje taková spojka mezi děním na dnešním bulharském a českém území. A stejně zajímavé je, že hlaholice vůbec nezmizela. Kromě skutečnosti, že v té době byla docela rozšířená a byla používána před příchodem cyrilské abecedy, dozvěděla jsem se, že se používá dodnes.

Nikolaj Kolev ve své knize „Bulharské dějiny do 12. století očima starých autorů“ píše:

„Na jadranském pobřeží Chorvatska glagolici nazývají gotika. V některých klášterech byla zachována až do minulého století jako druh tajnopisu. V současnosti se používá pouze v církevněslovanském jazyce a také jako místní písmo katolické diecéze Križevci v Chorvatsku.“

No, během naší procházky po Nikopolis ad Istrum jsme se trochu odchýlili, ale téma naší písemnosti je velmi zajímavé. Jsem vděčná lidem, kteří procházejí staré zdroje zachované v různých knihovnách po celém světě. Říkám jim objevitelé historie. Tak doplňují obrázek dávno minulých časů, o kterých víme tak málo! Ano, máme učebnice dějepisu, ale alespoň pokud jde o bulharskou historii, neodrážejí plně pravdu. Sestavujeme ji z malých částí, které nám tyto historičtí „detektivové“ a objevy archeologů dávají. Pomalu odkrýváme manipulace prováděné v průběhu staletí pro nějaké zájmy, ale dostaneme se k pravdě – takovou, jaká byla?

Nikopolis ad Istrum je jednou z částí mozaiky minulosti, která nám odhaluje čas před více než 1800 lety. Pokud jste o tomto městě ještě neslyšeli, nezapomeňte se do něj podívat, i když je dnes v troskách. Pokusit se pocítit tento život, procítit alespoň jeho malou část. To nás vede ke svým kořenům a rozhodně za to stojí.

Přesto, že se děj odehrává v mnohem dřívější době, než hlavní události, které proslavili Veliko Tarnovo, jejich propojení je reálné. Na konci 7. století již Nikopolis ad Istrum upadal. Dokud jej Avaři nezničili. Pak se někteří obyvatelé přestěhovali do lépe chráněného Tărnovgradu.

Jsem ráda, že jsem uzavřela kolečko svých dětských vzpomínek-nevzpomínek a že Nikopolis ad Istrum zaujal své místo v mém srdci a paměti.

Než pojedete do Nikopolis ad Istrum, užijte si pohled z dronu:

Vrátit se do Veliko Tărnovo >>>