Etăr

Dnes vás provedu po Etăra. Už jste ten název slyšeli? Nebo jste už tam byli?

Etăra, jedno z mých nejoblíbenějších míst v Bulharsku. Naštěstí ho mám blízko svého domova. Tamní atmosféra je tak uklidňující, působí jako očistná kúra! Jakoby tam čas neplyne! Jakoby jste se ocitli někde mimo čas a prostor a zapomínáte na všechny starosti. Člověk všemi smysly nasává pomíjivost času a malichernost každodenních trablů, a ten nekonečný klid. Ovládá vás velmi zvláštní vnímání přítomného okamžiku a pocit bezpečí.

Až se příště do Bulharska vydáte, přidejte si Etăra do seznamu „Musím navštívit“.

Co tam v podstatě uvidíte a proč vás tam zvu?

Je to skanzen, architektonicky-etnografické muzeum pod širým nebem. A není to obyčejné muzeum, ožívají tam dávno zapomenutá řemesla. Uvidíte staré dílny, kde se i dnes vyrábí za pohonu vody. Vrátíte se do 18. století a zažijete zrod průmyslové výroby. Vkročíte-li na jeho území, současnost rázem zmizí a ocitnete se na procházce do minulosti. Projdete se po starých ulicích, kde z obou stran uvidíte tehdejší obrozenecké domy, ochutnáte národní kulinářské speciality a vcítíte se do života lidi v té době. Má to zvláštní kouzlo!

Vítám vás v Etăra, jednoho z nejoblíbenějších turistických objektů v celém Bulharsku!

Až zaparkujeme a koupíme si vstupenky, půjdeme do samotného skanzenu. Dá se říct, že to je mini Gabrovo před 150 lety. V této době začaly vznikat nová řemesla. Zaváděly se nové technologie, které vyvolaly technickou revoluci. I z dnešního pohledu tyto nové technologie vyvolávají údiv.

Ihned po vstupu projdeme kolem bytové restaurace, která se nazývá mechana. Musíme tam být brzy dopoledne, protože jinak se dál těžko dostaneme. Naše čichové receptory by nás tam ihned ukotvily.  Směrem ven to už by byla logická zastávka na posílení a odpočinek.

Pokračujeme dál a než se dostaneme do obchodní ulice, můžeme pozorovat výrobu nožů, soustruh na výrobu dřevěných misek, uvidíme velkou pračku, mlýn a další technologie, které používají vodu jako pohon. Kéž by byly dnešní technologie tak ekologické!

Dál u věže půjdeme přes řeku, dostaneme se na začátek obchodní ulice, která se nazývá čaršija. Z obou stran jsou krásné domy, většinou repliky domů významných řemeslníků z Gabrova a gabrovského regionu.

Čaršii v Etăra tvoří 16 domů, ve kterých jsou i samotné řemeslné dílny. Za turecké nadvlády bylo Gabrovo čistě bulharské město, proto i architektura domů nemá cizí architektonické vlivy. Domy se stavěly čelem k ulici, protože tam byl obvykle obchod, který se nazývá ďukjan. 

Tak se z ulice lidé mohly dostat rovnou tam. Dílna, kde řemeslník své výrobky vyráběl, obvykle byla v prvním patře a ďukjan byl její součástí. Řemeslník tam sám své zboží prodával. V druhém patře bydlela rodina. Druhé patro obvykle vyčnívalo dopředu, mělo prostorné verandy, dveře a stropy byly bohatě zdobené dřevořezbou.

Ihned v prvním domě po levé straně narážíme na obchod, kde se dají koupit různé předměty, vyrobené místními řemeslníky. To byl dům v samotném centru Gabrova a jeho majitel byl obchodník. Je to jediný dům, kde je v architektuře středomořský vliv – jeho fasáda má pomalované kolony a spoustu oken. Jestli je druhé patro přístupné, můžeme se podívat, jak bydlela jeho rodina. Dnes je tento dům jakýmsi symbolem Etăra.

Dům na začátku čaršii, který se stál symbolem Etăra

Památník zakladatele Etăra, Lazar Donkov

A ihned si můžeme dát snídani z vedlejší pekárny, snad trefíme, když jsou housky teplé a krásně voňavé. Nazývám to pečivo housku, ale je to jen přirovnání. Je trochu větší a nazývá se simid. K snídani je tak akorát. Na jeho pečení se používá kvas z cizrny a má specifickou chuť. Můžete si také osladit život cukrovými kohoutky, pamatujete si z dětství? Tady tyto dobrůtky nejsou zapomenuté.

V dalším domě je kavárna, dát si opravdovou tureckou kávu by přišlo vhod. Možná také ochutnat místní specialitu, proslulé „bjalo sladko“. Je to něco jako džem bez ovoce, vaří se jen z cukru a podává se ve sklenici s vodou.

A můžeme se pustit do prohlídky ostatních domů. V každém z nich se provozuje nějaké řemeslo. Třeba tkaní vlněných koberců, dek a pokrývek pro postele, výroba měděných nádob, keramiky, nožů, výrobky z kůže, různé kovové potřeby pro vozy a zvonce pro kozy, ale i umělecká řemesla jako malování ikon, výroba národních hudebních nástrojů, dřevořezbu, a další. Abych se přiznala, jejích názvy moc neznám ani v bulharštině. Proto je v češtině můžu popsat, ale název si nechám od vás napovědět. Až tam budeme...

Etara je také místo, kde se organizují různé festivaly a další události, a také kroužky. Jestli si nějaké řemeslo chcete vlastnoručně zkusit, můžete si aspoň 10 dní předem domluvit termín. Jen se to provádí po skupinkách. Nebo si jen tak můžete někde sednout a třeba malovat. Ta atmosféra vás uchvátí!

Jasně, že si cestou zpět dáme dobrý oběd, mechana už bude neodolatelně vonět! Mimochodem, jako pohon na otáčení roštu, kde se pečou čevapčiči, se také použivá voda.

Navštívit Etăra opravdu za to stojí. Jen abyste se tam mohli v klidu projít, užit si a vychutnat si jeho výjimečnou atmosféru, udělejte si na to dostatek času. Vyhraďte si jeden den na procházku po Etăra a nedaleký Sokolski klášter. O něm napíšu příště.




Sledujte Magické Bulharsko na Facebooku a Instragramu, připojte se do FB skupiny Přátelé Bulharska