Sevlievo

Klidné městečko, které vás příjemně překvapí

Dnes se projdeme po Sevlievu, malém městečku 28 km severozápadně od Gabrova. Sevlievo je důležitou křižovatkou, což v minulosti určovalo jeho velký význam. Potkávalo se tady pět silnic a pět potoků, byl tu velký trh. Byly nalezeny pozůstatky starobylé pevnosti, která existovala v době východní Římské říše (Byzanc), a ve středověku bylo regionálním centrem. Ale možná vás nejvíce zaujme česká stezka, kterou jsem tady našla.

Ale pojďme po pořádku. Ne daleko do historie, ale z náměstí v centru dnešního města. Je snadné rozpoznat dominantu náměstí. Velmi zajímavý a krásný památník, který jakoby nezapadá do celkového architektonického vzhledu města. Památník Svobody. Je to jeden z prvních monumentálních památníků padlým v Dubnovém povstání a válce za osvobození v obnoveném Bulharsku. Postaven na podnět a za aktivní účastí přeživších domobranců a bojovníků na místě, kde po krvavé porážce Dubnového povstání bylo pověšeno osm jeho místních vůdců.

Představuje mladou ženu, symbolizující svobodné Bulharsko. V levé ruce drží vavřínový věnec, kterým oslavuje ty, kteří za svobodu zemřeli, a pravicí volá s trubkou ke sjednocení bulharských zemí. Podobu sochy navrhl talentovaný český malíř Otto Hořejší, který v té době žil v Bulharsku a zanechal v bulharském umění pozoruhodnou stopu.

Zásluhu na postavení pomníku má tehdejší architekt okresu Sevlievo Gessler, italský kameník Debonno Apolloni, který vytvořil podstavec a krásný sloup, a samotnou sochu udělal slavný italský architekt Arnoldo Dzoki. Pokud u vás tato památka vyvolává pocit, že jste v Itálii, nebude to úplně mimo.

Co ještě uvidíte v Sevlievu?

V těchto místech existovalo starobylé thrácké osídlení a později středověká pevnost. Ale necháme si její návštěvu nakonec.

Na první pohled je vidět, že je to budova bývalé školy, ať vás nezaskočí velký školní dvůr. Přitom můžete využít příležitost k návštěvě muzea školství, umístěného ve stejné budově. Bylo pro mě vzrušující vidět školní lavice, v jakých jsem seděla, a pomůcky, které jsem ve škole používala.

Zamíříme tam a uvidíte za ní i samotný kostel. Byl postaven na základech staré baziliky. Jestli vejdete do kostela, uvidíte jeho nádherný ikonostas, který je národní kulturní památkou.

U Chadžistojanové školy, která je dnes muzeem, stojí pomník Chadži Stojana Nikolova

Za zmínku stojí také první učitel ve škole, o kterém jsme se zmínili v Trjavně – velký bulharský spisovatel a veřejný činitel Petko Račev Slavejkov, který zavedl moderní metodu vzájemné výuky.

Proměna školy na muzeum a galerii dějin regionu Sevlievo je dnes důstojným pokračováním díla Chadži Stojana. Dvě stálé expozice představují starodávnou historii pevnosti Chotalič a relikvie z období obrození a národního osvobození.

Nejpůsobivější jsou artefakty z pevnosti Chotalič, mezi nimiž je poklad zlatých byzantských mincí a pohřební dary a šperky z jednoho z hrobů bohaté tehdеjší šlechtičny.

Z exponátů z doby obrození mě nejvíce zaujali maketa mostu na řece Rosica a jedné z nejkrásnějších obchodních budov v Sevlievo, kterou postavil Kolju Fičeto. Později byla zbořena, ale její maketa je uložena v muzeu a uchovává se tam i soška, která byla umístěna na fasádě budovy.

Uvidíte jejich nábytek a oblečení, ale také tkalcovský stav a dokonce i dřevěnou kolébku. Zajímavý je nejen interiér pokojů, ale také bohatá knihovna, dochovaný fotoaparát z městského fotoateliéru a harmonium z počátku 20. století.

Ve dvoře uvidíte velkou sbírku dobových zemědělských strojů – existuje dokonce ručně vyrobený fukar. Obnovena je i pec, kde pekli chléb pro rodinu. Náš život je dnes velmi odlišný od života lidí před 200 lety, takže etnografická sbírka je obzvláště zajímavá.

Organizují se soutěže v kreslení, děti vyrábí různé předměty, vše na téma dýně. Samozřejmě, rozdávají se i ceny a vše doprovází velké emoce a nadšení.

Proto nejlepší čas navštívit Sevlievo je během těchto svátků, zejména pokud máte rádi dýně.

Dan Kolov byl prvním zápasníkem, který dvakrát vyhrál diamantový pás a byl považován za nejsilnějšího muže na planetě. Dodnes ho mnozí považují za největšího bojovníka všech dob a legendu bojových umění. Proslavil Bulharsko nejvíc v Americe a Japonsku, porazil všechny nepřemožitelné šampióny. Jako profesionální zápasník měl Dan Kolov skoro 2 000 zápasů, z nichž prohrál jen 72. Nazývali ho King Kong a Bulharský lev. Každý rok se v Sevlievo koná na jeho počest turnaj ve volném zápase.

Dan Kolov byl nejen výjimečný sportovec, ale také vlastenec a jeden z největších dobrodinců své doby. Žil v Americe 30 let, ale odmítl všechny nabídky amerického občanství. Po návratu do Bulharska založil v Sofii zápasnickou školu, která nese jeho jméno. Daroval carovi Borisovi III. prostředky na nákup prvního letadla bulharské pošty. Podpořil také výstavbu vojenského letiště v Gorně Orjachovici.

Víte, co znamená tabachana? Také to jsem se v Sevlievu dozvěděla. Je to kožedělná dílna. Zpracování kůží bylo jedno z nejdůležitějších místních řemesel v minulosti. Během obrození byly kůže ze Sevlieva na evropských trzích cennou komoditou. Jedna třetina populace Sevlieva byla zapojena do tohoto řemesla (nazýváno tabašské). Dokonce i dnes ve městě je ulice Tabaška. Dnes obnovená tabašská dílna zachovává tradici a vzpomínku na pracovité a podnikavé Bulhary. Je zajímavé vidět nejen celý proces zpracování kůží, ale i samotnou nádhernou obrozeneckou budovu.

To, co si v Sevlievo prostě nemůžete nechat ujít, je umělecká galerie města „Asen a Ilija Pejkovi“. Je to centrum, ve kterém se na jednom místě setkává mnoho celebrit. 

Zásluhu za výstavbu budovy galerie má Ilija Denčev, jedna z nejvýznamnějších osobností v Sevlievu během obrození. Dnes bychom ho nazvali podnikatelem či byznysmenem. Je to učebnicový příklad toho, jak krok za krokem může řemeslník od obyčejného tabašského mistra přes majitele tabachany vyvinout řemeslo k úspěšnému mezinárodnímu obchodu. Obrovský vliv, který díky tomu získal, využíval pro šlechetné veřejné záležitosti, podporoval rozvoj bulharské literatury, byl jedním ze zakladatelů a největším dárcem pro stavbu kostela „Sv. Trojice“ ve městě. Po osvobození byl zvolen poslancem parlamentu v Zakládajícím ústavním shromáždění.

V té době, silně zaujatý architekturou a moderními technickými a kulturními vymoženostmi moderní Evropy, kam často cestoval, najal významného českého (tehdy rakouského) architekta Josefa Schnittera, aby postavil jeho nový domov. Toto je nejjasnější a nejvíc zářící česká stopa v Sevlievu. Zásluha Josefa Schnittera na rozvoji osvobozeného Bulharska je výjimečná, proto mu budu věnovat samostatný článek. Je to muž, který byl do Bulharska zamilovaný a zasvětil mu svůj život. Pocta jeho dílu!

Později byla budova dnešní galerie upravena pro Okresní soud.

I dnes je to jedna z nejkrásnějších budov ve městě. V roce 2008 byla vyhlášena budovou roku. Od té doby v ní sídlí Městská galerie umění. Je pojmenována po dvou bratrech Asen a Ilija Pejkovi, kteří vyrostli v Sevlievu a doplňují plejádu osobností, jejichž jména jsou spojena s galerií. Asen Pejkov je světoznámý sochař a jeho bratr Ilija Pejkov je stejně slavný malíř. Součástí stálé výstavy v galerii jsou práce z bohatého fondu obou bratrů, které se v průběhu let nashromáždily.

Své obrazy maluje Ilija Pejkov prsty, říkají mu „průkopník vesmírné malby“. Asen Pejkov, který se usadil v Itálii a brzy se stal jednou z předních osobností italského sochařství. Dnes v Římě je náměstí pojmenované po něm.

Chcete si zahrát šachy? Jedním z nejunikátnějších sochařských děl v galerii jsou mramorové šachy.

Stojí za to vidět i druhý kostel ve městě, „Sv. Trojice“. Byl postaven 8 let před osvobozením Bulharska od turecké nadvlády, kdy byl bulharský exarchát legalizován sultánským dekretem. Jejími patrony jsou bulharští věrozvěsti Cyril a Metoděj a sv. Jan Rilski. Je to jedna z nejreprezentativnějších budov před osvobozením a byla centrem duchovního a společenského života ve městě. U oltáře kostela jsou pochováni místní vůdcové dubnového povstání, pověšení na náměstí v Sevlievu a na dvoře kostela jsou hrobky ruských vojáků, kteří padli v rusko-turecké osvobozenecké válce.

No, to není všechno v Sevlievu. Ještě jsme nenavštívili starou pevnost Chotalič. Než se však vydáte na cestu, je dobré se v jedné z místních kaváren občerstvit. V malebné pěší zóně jsou vedle sebe a kromě dobré kávy nabízejí také vynikající sendviče. Tak lépe pocítíte klidnou atmosféru města. Jakoby tu lidé nespěchali a neměli žádné starosti. Klidní, usměvaví a empatičtí.

Můžete je chvilku pozorovat a obdivovat, dokonce jim závidět, jak jsou do sebe ponořeni. Zůstanou tam i v noci, když město spí. Protože jsou ve věčnosti. Jejich jména zůstala navždy v historii a v paměti lidí. Dva velcí básníci. Mara Belčeva, ideál pro krásnou, něžnou a inteligentní ženu a básník Penčo Slavejkov. Jejich nadčasová nepomíjivá láska je dodnes inspirativní.

Je vám povědomé jméno Slavejkov, ale nemůžete si vzpomenout? Velikány bulharské obrozenecké literatury z Trjavny, otec a syn Petko a Penčo Slavejkovi, vzpomínáte si?

To je jen velmi malá část pozoruhodných Bulharů, jejichž jméno je spojeno se Sevlievem.

Je na čase pokračovat k nejstarším dějinám města a podívat se na pevnost Chotalič, kulturní památku národního významu. Nachází se 7 km severozápadně od města. Pro ochranu přístupů k průsmykům Staré planiny, která se tehdy nazývala Chemus, měla velký strategický význam.

Archeologický průzkum tohoto velkého středověkého města se provádí víc než 40 let a pořád pokračuje. Ještě za doby východní Římské říše (Byzanc) tam byla mocná pevnost. Později, v 10. století, bylo na tomto místě vybudováno velké bulharské město, které se skládalo z pevnosti a předměstí se 4 čtvrtěmi. Z této pevnosti o velikosti 1,5 hektarů byly objeveny a prozkoumány stovky metrů hradeb pevnosti, pět bran, obranné věže, bojarský kostel a bojarská obydlí. Ve vnějším městě bylo na ploše asi 5 hektarů objeveno téměř sto obytných a hospodářských budov, tři kostely a obranné zdi.

Ale do Chotaliče se vydáme tudy, abychom se mu mohli patřičně věnovat.

Možná vás Sevlievo učarovalo svým pokojným klidným životem a dechem minulosti, úctou, s kterou obyvatelé uchovávají svou historii a respektem vůči těm, kterým vděčí za svůj dnešní klidný život.

Po roce 1989, kdy se skoro celé bulharské hospodářství totálně zhroutilo, bylo Sevlievo snad jedním z mála měst, které se s tímto kolapsem dokázalo vyrovnat docela rychle. Proto ho nazývali „bulharský Klondike“. Podnikání lidí se oživilo a obyvatelům Sevlieva se podařilo rychle dostat na nové tratě. Jako bývalé krajské město vždy soutěžilo s velkým průmyslovým střediskem Gabrovo, ale v té době se jeho průmysl postavil na nohy tak rychle, že mnoho obyvatel Gabrova našlo práci v Sevlievu.

A když to říkám, možná vás překvapí, že průmyslové výrobky Sevlieva jsou v České republice dobře známé. Možná najdete bulharskou stopu i u sebe doma. Pokud máte sanitární keramiku značky Ideal-Standard nebo Vidima, je stopa bez pochyb.

Sevlievo má také sesterské město v České republice, Valašské Meziříčí.

No, vzájemných propojení je docela hodně. Možná jsou i další, o kterých ještě nevím, ale je to krásná tečka za naší dnešní procházkou v tomto zdánlivě tichém a nenápadném městě. Doufám, že byla pro vás obohacující a budete chtít zažít pohostinnost obyvatel Sevlieva.

Máte ještě 10 minut? Přiblížně tolik trvá to video v bulharštině. Památky jsem v článku popsala, proto vím, že všechno pochopíte. Užijte si i tu živou procházku po Sevlievu!