Chotalič

Čtvrtá největší středověká pevnost v Bulharsku

Před několika lety jsem poprvé slyšela o Chotaliči. Překvapilo mě, že takové město-pevnost existovalo poblíž Sevlieva, ale v učebnicích a literatuře o něm nebyla ani zmínka. A jakmile jsem se začala zajímat, pochopila jsem proč. Přesně o tom vám teď povím.

Po návštěvě Chotaliče můžu vřele doporučit věnovat celý den starobylé pevnosti. Obzvlášť jestli dáváte přednost chůzi, i když tam pojedete dopravním prostředkem.

Chotalič je čtvrtým největším středověkým pevnostním městem v bulharských zemích po Plisce, Preslavi a Tărnovu. Nachází se mezi středověkými městy-pevnosti Loveč a Tărnovo, v přírodně chráněné lokalitě Krušovska planina. Bylo postaveno v 5. až 6. století Byzantinci, v době Východní Římské říše (Byzanc).

Později, v 10. století, bylo na tomto místě postaveno velké bulharské město, které se skládalo z pevnosti a předměstí se 4 čtvrtěmi. Z této pevnosti byly objeveny a prozkoumány stovky metrů hradeb, pět bran, obranné věže, bojarský kostel a obydlí bojarů, zabírajících 1,5 hektarů. Ve vnějším městě na ploše asi 5 hektarů bylo objeveno mnoho obytných a hospodářských budov, tři kostely a obranné zdi. Město-pevnost existovalo do konce 17. století.

Abyste lépe porozuměli jeho významu, doporučuji nejprve navštívit historické muzeum v Sevlievu, kde se uchovávají nejdůležitější artefakty z pevnosti – byzantský poklad mincí, různé šperky, nástroje a předměty z každodenního života, které lidé tenkrát používali.

Takže, vyprávíme se k Chotaliči.

Nenajdete tam restauraci ani jiné stravovací zařízení, zato je ale ideálním místem pro piknik.

Připravte se i na poměrně strmé stoupání. Kopec nevypadá tak strmě a výstup není příliš dlouhý, ale je to rovnou vysokohorská turistika. Vybavte se tedy správnými botami a vodou. Na vrcholu na vás čekají nejen zbytky pevnosti, ale také nádherný výhled na Starou planinu.

Pro původní historii Chotaliče není mnoho zdrojů. Pouze v jednom psaném zdroji je nalezeno jeho původní jméno – Hotel. Předpokládá se, že Turci po dobytí severního Bulharska zničili pevnost Chotalič a přežívší obyvatelé se usadili v „dolním“ Chotaliči na levém břehu řeky Rosica. Vesnici nazvali Servi – Selvi. Ta postupně rostla a stala se důležitým administrativním centrem, jakým byl Chotalič. Proto byl později do tureckých registrů zapsán název Chotalič a bylo zmíněno osmanské město Chotalidža. Postupem času město rostlo a bylo již označeno jako krajské město „Kaaza Chotalič“. Někde k tomu se přidává „nam i diger Servi“, což v překladu znamená „jiným jménem Servi“.

O této pevnosti se vědělo ze spolehlivých důkazů, ale po dlouhou dobu nebylo možné ji lokalizovat. Teprve v roce 1981 začaly u Chotaliče vykopávky, když archeologové dospěli k závěru, že Chotalič a Servi – Selvi jsou velmi blízko u sebe a že Kruševski kopec je právě toto strategické místo, kde mohla být starověká pevnost.

Od té doby začaly a stále probíhají archeologické vykopávky tohoto velkého středověkého města. Pro turisty byl Chotalič otevřen v roce 2014. Proto jsme se to neučili v hodinách historie a dříve jsem o tom neslyšela.

Co dnes uvidíte ve středověkém městě-pevnosti Chotalič?

Tři další zdi sestupovaly kolmo k vnějším hradbám pevnosti a rozdělovaly tak vnější město na čtyři čtvrtě. Nejhustěji obydlené byly západní a východní čtvrť.

Většina obyvatel žila v kamenných domech o jednom nebo dvou podlažích a kameny byly spojovány hlínou. Vně budov bylo také nalezeno mnoho pecí pro domácnost.

Byly nalezeny dílny na výrobu zbraní a kovářské dílny, tavící pece na kovy a pece na keramiku, z nichž všechny byly v masivních kamenných budovách. Pro potřeby řemeslné výroby byly vykopávány jámy, ve kterých byla sbírána dešťová voda.

Ve vnějším městě byly nalezeny tři středověké kostely a pod nejzápadnějším z nich byly nalezeny zbytky raně byzantské baziliky z 5. až 6. století.

Nejpůsobivější jsou artefakty z pevnosti Chotalič, mezi nimiž je poklad zlatých byzantských mincí a pohřební dary a šperky z jednoho z hrobů bohaté tehdеjší šlechtičny.

V bezprostřední blízkosti nebo v samotných kostelech bylo nalezeno celkem 61 hrobů. Většina z nich je součástí nekropole. Byl také nalezen hrob dítěte, a v narthexu (předsíni) kostela i hrob ženy s dítětem. Bylo objeveno více než 130 středověkých hrobů. Některé z nich mají bohatý pohřební inventář – prsteny, náramky, náušnice, kříže a další.

V části pevnosti (vnitřní město) je zachován dvoupodlažní bojarský dům, malý rodinný bojarský kostel, kasárna a sklady. Citadela byla obklopena silnými vysokými obrannými zdmi až 2 metry tlustými a 8-9 metrů vysokými. U východních a západních vchodů byly postaveny obranné věže, které umožňovaly ochranu ze všech směrů.

Časná byzantská zeď obklopovala kopec jako věnec, bez rohů a věží, a na jižní straně byla brána. Ve středověku byla na ní postavena nová brána a druhá brána na východní zdi pevnosti, ale ve vyšší části kopce. Z jihu je pevnost přirozeně chráněna skalami. V pevnostní části města byla také vodní nádrž. Během vykopávek byla nalezena malá část hliněného potrubí. V této části pevnosti žili pouze vládce a jeho rodina, církevní úředníci a stráže, pravděpodobně i malý počet služebnictva.

Nejcennějším nálezem objeveném při archeologických vykopávkách u Chotaliče je poklad 2944 mincí ražených v Konstantinopoli ve 12. století a také 146 bulharských mincí. To ukazuje, že Chotalič nebyl jen provinční pevností, ale rušným obchodním střediskem a měl významný obchod s Byzancí a Latinskou říší. Dnes je tento poklad uložen v historickém muzeu v Sevlievu, proto ho doporučuji navštívit.

Fotografie z Historického muzea v Sevlievu, kde se tyto artefakty uchovávají

Velkou hodnotu mají také šperky nalezené v křesťanských hrobech. Používali se hlavně k ozdobení různých částí těla – náramky, prsteny, náušnice, náhrdelníky, čelenky a závěsné náušnice. V 9. až 11. století se hojně používaly náušnice tzv. hrozničkového typu. Náhrdelníky jsou kombinací různých barevných korálků, kombinovaných s běžnou tehdejší bronzovou lunnicí (šperk ve tvaru srpku měsíce). Pět přívěsků z těchto nekropolitů, které se liší tvarem i dekorací, patří k nejbohatším sbírkám nalezeným v severním Bulharsku. Zajímavá je také masivní torkva (nákrčník) nalezená na krku člověka v jednom z hrobů ve východní nekropoli. Nosila se jako punc.

Zbytky středověké keramiky byly nalezeny v pevnostní části města – hlíněné nádoby z 12.-13. století, nádoby z raně byzantské éry, mnoho domácích pomůcek a dalších předmětů denní potřeby. Všechny jsou uloženy v historickém muzeu v Sevlievu. Některé z exponátů lze vidět v několika restaurovaných kamenných domech v samotném Chotaliči. Uvidíte tam i tehdejší oblečení a vyzbroj, popsán je také způsob stravování lidí ve středověku.

Při návštěvě Chotaliče se můžete dozvědět více o tomto středověkém pevnostním městě. Místní průvodci vám rádi řeknou a ukáží více.

Doufám, že strávíte alespoň jeden příjemný den v Sevlievu a Chotaliči a budete spokojeni s vaší procházkou zpět v čase. A když říkám, že je to procházka v čase, možná vám o tom napoví i samotná cesta k pevnosti. V době mé návštěvy v létě 2020, byla to docela autentická cesta. Ne tak docela jako stará římská silnice, ale ani ne jako moderní silnice. Z toho však poznáte, že se vracíte také v čase. To ale vůbec nesnižuje potěšení z procházky a z toho, co tam uvidíte.

A pokud se stejně jako já rozhodnete jít tam pěšky, její autentický vzhled vám nebude nijak vadit. Naopak – budete si moci plně vychutnat krásné prostředí, ve kterém žijí místní lidé, pohled na jejich domy a zahradky, kde si všechno pěstují, houpačky a bazény ve dvorech a krásný výhled na Sevlievo a Starou planinu.

Možná tak budete mít štěstí zažít i srdečnost místních lidí. Já se jen zeptala paní, která právě byla na zahrádce, jestli si ji můžu vyfotit. Ona mě vřele přivítala a pozvala do domu, dovolila mi nejen zahrádku vyfotit, ale ještě k tomu mě vyprovodila s čerstvě sklizenými cuketami. Prý jich má hodně a rozdává lidem.

Zpátky do Sevlieva