Kazanlăk

Pořád jsme v samém srdci Bulharska. Jen jsme se přesunuli přes Balkán do Kazanlăku.

Kazanlăk je moc speciální město. Nejen pro Bulhary. Je to speciální město v celosvětovém měřítku, i když je dost pravděpodobně, že ho ve světě moc neznají.

Ale určitě ho dobře zná každý, kdo má něco společného s růžovým olejem. Právě v Kazanlăku je království olejodárné růže, ze které se růžový olej vyrábí. Proto se i samotné údolí, kde se Kazanlăk nachází, nazývá Růžové údolí.

Jestli sem přijedete ke konci května, když začíná růžová sklizeň, to poznáte. Jestli odbočíte do růžových polí, možná budete trochu zklamaní z toho, jak ta podmanivá královna Olejdárná růže vypadá. Vůbec nevypadá jako načinčaná princezna, kterou znáte z prodejen květin. Budete mít pocit, že je to spíš taková popelka nebo balerína, která si nestihla vyžehlit šatičky a je trochu rozcuchaná. Ale i přes svůj trochu nedbalý a hravý vzhled vás omámí svou podmanivou vůní! A je jednou, jestli jste princem nebo ne, stejně ji neodoláte a zamilujete se do ní...

Výroba růžového oleje je v Bulharsku známá po celá staletí. Přesně se neví, kdy, kdo a odkud ruži sem přenésl. Podle některých zdrojů olejodárnou růži přinesli z Persie do Bulharska během svých tažení vojska Alexandra Makedonského. Podle jiných to byl turecký soudce, kdo ji přenesl z Tunisu a zasadil ji do své zahrady.

Není moc míst na světě, kde se olejodárné růži daří. Podmínky pro její pěstování jsou v Bulharsku obzvlášť blahodárné. Dnes je Bulharsko největším světovým producentem růžového oleje.

Proto má Kazanlăk zvláštní kouzlo. Všechno ve městě je touto růží poznamenáno. Institut růže a muzeum éterických olejů, muzeum růže, fontána s růží v centru města, parčík Rozárium, každoroční festival růže, rituály, související se sklizní růží... Jedním slovem, užijete si v Kazanlăku procházku růžovou zahradou. A máte pocit, že mají lidé tady doslova na růžích ustláno...

Kazanlăk má i další, stejně tak jedinečnou tvář. Je úzce spjata s významností mocných thráckých vládců, kteří v těchto zemích žili před několika tisíciletími. Kazanlăšské údolí, nazýváno ještě Údolí thráckých vládců, bylо svatým územím Odryského království. Je plné hrobek, heroonů (svatyně hrdinů) a podmohylovými mysteriálnímy chrámy, nad kterými se tyčí zatím největší zdokumentovaný megalit v jihovýchodní Evropě.

Nedaleko Kazanlăku bylo nalezeno město Seuthopolis, které vybudoval Seuthes III, jeden z nejmocnějších thráckých vládců. Do tak dávné minulosti se ale ponoříme příště.

A co v Kazanlăku uvidíte, když zrovna festival růže není?

Jediné muzeum růže ve světě je vizitka Kazanlăku, která vás přenese do bohaté historie bulharské produkce růžového oleje fotografiemi, předměty a dokumenty o jeho výrobě. Uvidíte nástroje pro zpracování růžových zahrad, kontejnery pro skladování a vývoz růžového oleje a růžové vody.

Také jsou obnoveny sklad růžového oleje a první laboratoř pro testování čistoty růžového oleje, která byla založena v roce 1907. V této době se začal objevovat levný falzifikát bulharského růžového oleje a tato laboratoř zachránila jeho pověst jako nejkvalitnějšího na světě.

Do muzea růže se můžete na chvilku mrknout na tomto videu:

Přímo v muzeu si můžete i zakoupit růžový olej a růžovou vodu, výrobky z olejodárné růže, růžový likér a rakii, a také suvenýry, připomínající život a kulturu pěstitelů růží.

Jsou tam vystaveny nejnovější zlaté, stříbrné a bronzové nálezy z thráckých chrámů-hrobek v regionu. Patří mezi ně jedinečný zlatý věnec Seuthesa III, jeho přilbice a chrániče kolen, kompletní koňská zbroj ze zlata a stříbra, stejně jako vzácná sbírka mincí a dalších předmětů z doby thrácké.

Rozhodně doporučuji navštívit nejvýznamnější místní památku – Kazanlăšskou hrobku, součást světového kulturního dědictví UNESCO. Celkový koncept architektury a nástěnných maleb, jedinečný styl a mistrovství malíře dělají z hrobky v Kazanlăku jedno z vrcholových děl thráckého umění a starověkého kulturního dědictví. Pro zachování originálních maleb je vedle opravdové hrobky postavena její přesná replika, kterou v podstatě uvidíte.

Hrobka byla náhodně objevena 19. dubna 1944 vojáky při kopání protiletadlového krytu. Skládá se z chodby, pravoúhlé pohřební komory a kruhové pohřební komory. Plán, konstrukce, styl a technika fresek, stejně jako nalezené předměty datují Kazanlăšskou hrobku do první poloviny 3. století před naším letopočtem.

Scéna vyobrazená na nástěnné malbě se interpretuje jako pohřební hostina. Centrální místo zaujímají tři postavy – ušlechtilý Thrák korunovaný zlatým věncem, jeho žena, sedící na vysoké židli, jejíchž hlava je pokryta závojem, a vysoká žena, která k nim přistupuje s podnosem v ruce.

Hrobka byla vykradena ještě ve starověku. V kulaté místnosti byly nalezeny transportní amfory, fragmenty z místní a dovážené keramiky, prvky hliněného věnce se zlacením, zlaté kulaté aplikace a zlaté nitě, pravděpodobně z výzdoby oděvů, kostěné předměty, části zbroje a uzdy, kousky dřeva a železných hřebíků, pravděpodobně z pohřebního lůžka, stejně jako kosti dvou osob. V předpohřební komoře byly nalezeny hliněné oinochoé a kosti pohřbeného koně.

Kazanlăšská hrobka se nachází na kopci Ťulbeto, kde se i krásně projdete.

V okolí Kazanlăku jsou pro turisty zpřístupněné další thrácké hrobky – Ostruša, Grifonite, Chelvecija, Šušmanec a Goljama Kosmatka (Velká Kosmatka). Pro jejich návštěvu musíte mít vlastní dopravu. Jestli máte pocit, že jsou všechny hrobky stejné a stačí vidět jednu, musím vás ujistit, že pravý opak je pravdou. Svým dispozičním řešením, architektonickými prvky, způsobem výstavby, výzdobou a nálezy je každá jiná a unikátní a poví vám něco, co jinde neuvidíte.

Zmínili jsme se o dvou tvářích města, ale to zdaleka není všechno. Kromě magie olejodárné růže a bohatství thráckého umění, Kazanlăk je město s velkými kulturními tradicemi. Umění dýchá vlastně z celého města. Stejně jako je Trjavna umělecké místo dřevořezbářů, Kazanlăk je proslulé město malířů.

Narodili se a tvořili zde významní malíři, kteří vyznačují některé z nejvyšších vrcholů bulharského výtvarného umění, například akad. Dečko Uzunov, prof. Nenko Balkanski, z jejichž domů jsou dnes muzea a jsou otevřené pro turisty.

Není náhoda, že je ve městě i jedna z nejstarších a nejbohatších galerií umění v Bulharsku. Galerie má cenný fond obrazů, grafiky, soch od slavných bulharských umělců, sbírku ikon a tisků, sbírku záložek a malou sbírku dekorativního a užitého umění.

Kazanlăškým rodákem je i Dimităr Čorbadžiiski – Čudomir, talentovaný malíř a jeden z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších bulharských spisovatelů, a také veřejná osobnost, jehož tvorba je také přeložena do češtiny. Letos bylo 130. výročí od jeho narození. Jeho dům byl vyhlášen muzeem rok po jeho smrti – v roce 1968. Je to architektonická kulturní památka národního významu.

Dům Čudomira je jediné literárně-umělecké muzeum v Bulharsku. Dnes je městským kulturním institutem a stará se o uchování, výzkum a propagaci mimořádně bohatého tvůrčího dědictví spisovatele a malíře v jedné osobě. Je zde více než 15 000 originálních rukopisů, kreseb, náčrtů, dopisů, knih a osobních věcí Čudomira a jeho manželky – umělkyně Mara Čorbadžijska.

Jeho přezdívka Čudomir je opravdu trefná – v bulharštině „čudo“ (чудо) znamená zázrak, a „čuden“ (чуден) znamená obdivuhodný. Pro Čudomira opravdu platí, že je obdivuhodný zázrak. Každoročně se v Kazanlăku organizují Čudomirové slavnosti a uděluje se cena Čudomira v konkurzu za krátký humorný příběh.

Další muzeum v Kazanlăku je Muzeum starých umění, založený v roce 1901, kde byla zpřístupněna nejstarší umělecká sbírka za pomoci jeho zakladatele, umělce Ivana Enčeva – Viďu, a jeho kolegů ze školy kreslení. Nejpřínosnější bylo období 1930-1958, když ředitelem muzea a galerie byl Čudomir. Se svým citem a osobními kontakty s umělci své doby dokázal sbírku obohatit o národně významné autory a díla.

Kazanlăškým rodákem je i pozoruhodný skladatel a velký hudební a společenský činitel Petko Stajnov, který v 11 letech kvůli zranění levého oka úplně oslepl. V roce 1941 se stal členem Bulharské Akademie Věd a od roku 1948 až do své smrti v roce 1977 byl ředitelem Ústavu hudby a muzea k němu. Jeho dům je dnes jedno z muzeí, které můžete navštívit. K dispozici je i hudební salon pro 35-40 posluchačů, pořádají se tam hodiny hudby a koncerty.

Ani to není vše, co Kazanlăk nabízí. Třeba pro milovníky fotografie bude nejzajímavější jedinečné Muzeum fotografie a současných vizuálních umění. Jedni z prvních fotografů v Bulharsku pochází právě z Kazanlăku.

Další střípek kulturně-historického dědictví přináší Etnografický komplex Kulata a Jachnata. Jsou tam expozice, které jsou součástí Historického muzea. Povídání o nich nechám na příště.

Teď si užijte krátkou procházku po Kazanlăku a nedalekých hrobkách. Mluví se v tom videu v bulharštině, ale vesmes je o tom, co jsem tady už napsala. Ale jistě pochopíte, že sponzorem je Škoda. Nakonec uvidíte kousek představení z každoročních slavností v údolí thráckých vládců.

Jestli jste měli pocit, že Bulharsko je nudná země, kde „mají jen moře“ a nic dalšího k vidění není, možná už začínáte měnit názor. Také jsem netušila, že jen na povídání o Kazanlăku nebudou stačit ani dva díly.

Vypadá, že povídání o Bulharsku bude nekonečné...